Jarní rašení, horské léto, divy podzimu a zimní radovánky: v jihotyrolské krajině má každé roční období své zcela mimořádné kouzlo. Hned za Brennerem vás začne šimrat v břiše. Světlo je jiné, jižanské, slibnější, vzduch průzračnější, výhled rozlehlejší. Tady začíná Itálie, jak napsal již Goethe, nejen geograficky. Pocítí ji tu i srdce a duše. Jižně od Alp se rozevírá obrázková kniha pruhu krajiny bohaté na jedinečné krásy. Svět zážitků utvářený rozmanitostí vlivů se čtyřmi hlavními údolími Eisacktal/Valle Isarco, Pustertal/Val Pusteria, Etschtal/Val d’Adige a Vinschgau/Val Venosta, stejně jako bezpočet vedlejších údolí, která vedou do nitra vysokých hor. Zaparkujete-li auto na konci údolí, zavedou vás turistické stezky do srdce nejkrásnějších horských panoramat. Příkře zvrásněnou horskou krajinu Jižního Tyrolska formovaly před miliony let mohutné přesuny půdy. Ledovce doby ledové zaoblily vrcholy kopců a prorazily široce rozvětvená údolí. Dnes leží asi 85 procent krajiny v nadmořské výšce přesahující 1000 metrů. Díky slunečné poloze na jižním svahu Alp se tu vyvinula rozmanitá vegetace. V centrální oblasti Alp (Stubaiské Alpy, Ötztalské Alpy, Zillertalské Alpy, Texelgruppe a Ortlergruppe) zdomácněla alpská flóra, v okolí Bozen/Bolzana a Merana nechává téměř středomořské teplo růst palmy, u Sonnenbergu v údolí Vinschgau/Val Venosta převládá stepní vegetace – to všechno na území o rozloze 7400 kilometrů čtverečních, které je chráněno pohořím hlavního alpského hřebenu, Dolomity a masívem Ortleru. Proto je jihotyrolské počasí – spousta slunce a málo deště – už takřka příslovečné…

No description yet