V pořadí sedmá básníkova sbírka obsahuje 44 básní rozčleněných do dvou částí a celkově pěti oddílů. Jde o soubor nerýmovaných textů psaných volným, rytmizovaným veršem. Časoprostorovou povahu lidského jednání a pobytu ve světě Rajchman tematizuje především z hlediska procesu zvěcnění. Ten směřuje na jedné straně k popisu, případně reflexi, na straně druhé však znamená "zmrtvování". Proti tomuto zvěcňování Rajchman ve své poezii staví opačný proces, který bychom mohli nazvat zosobňováním. (Což se konkrétně projevuje například v personifikaci věcí, dějů, situací...) Uplývající čas je člověku přítelem - brání opakovatelnosti, nejedinečnosti - "čas netruchlí // plachtí", čas umožňuje srovnání, průhledy (přesmyky) mimo to, co zůstává na povrchu. Čas je pohybem a pohyb dává prostor svobodě. Název sbírky není skrytě imperativním vyjádřením touhy po úniku ani konstatováním, že kniha - či snad poezie jako taková - nabízí nějaké definitivní odpovědi. Míří k otázce, k tajemství. Rajchmanova poezie je inteligentní, leckdy vtipná. Její vtip spočívá v bystrosti (ve smyslu anglického witt), nikoli v inscenaci humoru. Dalším jejím rysem je pak její hravost, úplněji řečeno zmužilá hravost. Hravost, která není ani dětinská, ani manipulativně silácká, nýbrž vyplývá ze svobodného, tvořivého vidění světa.

No description yet