Fotbalový svět i samotný jeho fanoušek se poměrně často ptají: Kdo že je skutečně nejlepším jedincem v historii fenomenální hry, která se před půldruhým stoletím narodila v Anglii a postupně začala ovládat planetu Zemi? PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepším z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI. Myslí si to třeba i Iker Casillas. Pohled gólmana Realu Madrid a španělské reprezentace není vůbec zanedbatelný, ve volném čase se totiž intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok fotbalového filozofa a také mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Mají hloubku a sílu a vyjadřují reálnou skutečnost. Jen potvrzují, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendou. Ve své éře vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které dělí tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmě, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční a úžasní muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenba

No description yet