Nevím, kdy to lidé podělali úplně, ale řekl bych, že pohár přetekl, když ukřižovali Krista. Myslím podruhé. Století válek mezi lidmi a bytostmi z Druhé strany reality změnilo svět. Možná je to jen zvláštní muž bez paměti, možná démon, netvor s okem nadaným vlastní zlověstnou inteligencí, který hledá odpověď na otázku, kdo vlastně je. Ve světě, kde jsou lidé jen trpěnými hosty, chovným dobytkem k ukojení chutí věčně hladových stvůr, jsou zapotřebí i silnější zbraně než je brokovnice nebo granátomet… Poutník hledající pravdu, vlastní minulost a ukradenou duši se nezastaví před ničím. Konec lidstva se blíží a on je ten, kdo apokalypse otevírá cestu. Zabránit jí může jen tvor zrozený z utrpení - Drsný spasitel. *** „Guči, teď mě dobře poslouchej,“ řekl jsem klidně, až mě to udivilo. Zuřil jsem. Oběma částmi svého já jsem toužil po jeho krvi, toužil jsem ho zabít. Bylo zbytečné tomu vzdorovat, spíš bych se zbláznil nebo zešílel, než bych nutkání zabít v sobě udusil. „Ty se pleteš. Za pár hodin bude tma. Možná máš přístroj pro noční vidění, možná ne. Vsadím na to druhé. Navíc nejsem tak docela člověk a mám překvapivě nízkou tělesnou teplotu. Pro někoho, kdo se neživí zabíjením po nocích, je docela těžké mě objevit. A až se setmí, vyplazím se z tohohle dolíku a vrátím se do chaty. Na skobě tam visí stará pila na železo. Nemusím ti říkat, jak je rezavá a tupá. A touhle pilou ti vyřežu játra z těla a sním je před tvýma vlastníma očima.“

No description yet