Beth veze syna na zápas a dobře ví, že její bývalá nejlepší kamarádka bydlí nedaleko fotbalového hřiště. Avšak neviděla ji celých dvanáct let, tak proč by jezdila kolem a riskovala, že v sobě oživí bolestné vzpomínky? Jenže si nemůže pomoct. Zaparkuje před Flořiným domem a přes silnici pozoruje, jak Flora a její děti vystupují z auta. Až na to, že... Něco je strašně špatně. Flora je pořád stejná, jen vyhlíží starší, jak by se dalo očekávat. Problém je v dětech. Před dvanácti lety bylo Thomasovi a Emily Braidovým pět a tři roky. Dnes vypadají přesně jako tehdy. Jako by jim bylo stejně. Jsou to bezpochyby oni, ale vůbec se nezměnili. Zdá se, že nevyrostli ani o píď a ani o den nezestárli… Sdílet Anotace je jednoduchá, stručná a pekelně návyková. Člověku se po jejím přečtení, musí zákonitě roztočit fantazie na plné obrátky a jenom se klepe nedočkavostí nad tím, co na něho autorka vychrlí za zvraty, protože pole možností je neskutečně široké. A tak čtete a čtete, polykáte jednu kapitolu za druhou, a nedozvídáte se vůbec nic. Celá recenze

Více...