Adámek s tátou pozorují vlaštovky, které odlétají na druhý konec světa. „Mohl bych se dostat taky tak daleko, až budu velký?“ Ptá se Adámek. „Určitě, a možná i dál,“ říká táta. Ale co když padne noc, co když se zvedne velký vítr? Co když se ztratím nebo se budu cítit osamělý? Jedna za druhou poodhalují Adámkovy otázky obavy z neznámé cesty, které my dospělí říkáme život. Tatínek Adamův strach netlumí. Vysvětluje, svými slovy mu dodává odvahu a sebedůvěru, aby se nebál objevovat svět, aby hledal krásu všude a ve všem, aby svou „loďku řídil po svém a právě takovou rychlostí, jaká mu bude vyhovovat. Tatínkovy odpovědi uklidňují, osvobozují a především ujišťují chlapečka o tátově ničím neohrozitelné lásce. Stejně jako u Mám tě ráda a Mám tě rád sestřičko, jednoduché ilustrace perfektně doprovázejí silný, dojemný a pozitivní vzkaz dětem i dospělým. V úvodu knihy jsou připravené řádky, do kterých mohou tatínkové napsat svému dítěti věnování. Kniha byla přeložena do několika světových jazyků.

No description yet