Lingvistika se často snaží prezentovat jako přírodní věda. Tvrdí se, že uživatelé jazyka jsou řízeni slepým jazykovým instinktem a že jejich jazykové chování lze popsat čistě ve fyziologicko-biologických termínech. Itkonen ukazuje, že tato představa je zásadně mylná. Jeho argumentace je založena na tom, že jazyk je souborem milionů tzv. sdílených, tříúrovňových znalostí existujících tzv. v intersubjektivitě myslí jeho uživatelů - a že kvůli tomu má inherentně normativní charakter. Tato originální konceptualizace jazyka mu umožňuje vysvětlit řadu nesnadných otázek, které jsou aktuální i v současném českém myšlení o jazyce a v české jazykové situaci - např. že "to, co má být, nelze odvozovat z toho, co je" (normativita), ale že "to, co je, může mít vliv na to, co má být" (jazyková změna) nebo že "my nemáme jazyk, ale jazyk má nás" (jazyková správnost).

No description yet