Chemie má i svoji temnou stranu. Přinesla lidstvu přelomové objevy jako umělá hnojiva, léčiva nebo nanotechnologie, ale v laboratořích vznikly i látky, které měly sloužit jedinému účelu: někoho usmrtit, nebo mu alespoň nějak ublížit. Řekneme-li chemické zbraně, každému se vybaví yperit nebo teroristické útoky v tokijském metru, dějiny chemikálií ve službách boha války jsou však mnohem starší. Na bitevním poli je používali starověcí Řekové a Římané, posloužily při obléhání středověkých hradů, znali je v Evropě, Asii i Americe. Období největší „slávy“ zažily chemické zbraně v zákopech první světové války, od té doby naštěstí začal jejich postupný útlum.Pokud vás ale zajímá, jak vlastně fungují a působí, nová kniha Ondřeje Dvořáka, neúnavného popularizátora všeho, co souvisí s chemií, vám otevře dveře do nebezpečného světa prvků, molekul a sloučenin, které vám mohou způsobit újmu na zdraví. Nezapomínejte ale, že chemie jako taková není zosobnění zla. Jsme to vždy my lidé, kdo zneužívá její poznatky.Kde došlo k prvnímu plynovému útoku první světové války?Jak dopadl „útok mrtvých mužů“?Co se dává do nejsmrdutější bojové látky?Zná někdo vzorec novičoku?Je lepší kurare prvního stromu než kurare druhého stromu?

No description yet