Pokud se po roce 1989 u nás hovořilo o menšinách v českých zemích těsně po druhé světové válce, tak se zájem dosud soustřeďoval na otázky spojené s vysídlením sudetských Němců. Může to vyvolávat dojem, že stát řešil v období tzv. třetí republiky pouze existenci tohoto minoritního společenství na svém území. Autor ve své knize poukazuje na to, že v českých zemích – konkrétně na Těšínsku – žili (a dodnes žijí) příslušníci polského etnika, kteří sice na jednu stranu byli podobně jako sudetští Němci obviňováni z neloajality k předválečné ČSR, ovšem zbavit se jich stejným způsobem jako německy mluvících obyvatel nebylo z řady důvodů možné. V této práci čtenář nalezne nejen podrobné vysvětlení příčin, proč Poláci nakonec v Československu zůstali, ale také rozbor všech důležitých událostí, které spoluutvářely vztahy mezi Čechy a Poláky na Těšínsku během prvních let po druhé světové válce. Výklad zohledňuje také vliv poměru mezi oběma skupinami obyvatel na vnitropolitickou situaci a soupeření stran Národní fronty. Otázka těšínských Poláků se totiž výrazně promítala do politického boje zejména mezi komunisty a národními socialisty.

No description yet