Prózy Zdeňka Zapletala (1951) seřazené do tohoto svazku přinášejí odpověď těm, kdo se ptají, co se to s nimi za posledních zhruba třicet let v naší společnosti vlastně stalo. Sen na konci rána vyšel sice v roce 1988, ale na konci textu čteme datum a místo vzniku: 1981 Gottwaldov. Letargickou atmosféru bezradnosti, ve které odcházel reálný socialismus, pociťoval autor velmi intenzivně a dokázal zachytit, jak se v ní rozkládaly lidské vztahy a slova ztrácela význam. Kobova garáž z roku 1992 vypráví o tom, jak obyčejní lidé prožívali čas, kdy se z Gottwaldova stával zase Zlín. Zapletal však nepíše žádnou obecní kroniku, splétá osudy svých hrdinů v román o erotických kolapsech, zalidněných náměstích, cizích bytech k milování, pasťácích a sirých ubytovnách pro osamělce. Zobrazuje sílu lidské slabosti žít. Andělé a Démoni (1996) se vydávají do otevřeného světa a svěřují se s tím, jak si v něm autorova generace mohla konečně začít plnit mladické sny a čím za to zaplatila. Jaké to bylo ocitnout se najednou v San Francisku od mládí vyhlíženém? Jak to vypadá, když na vás zničehonic sáhne smrt? Jde tu o autobiografičnost málo skrývanou, snad proto že příliš hořkou.

No description yet