Klegova poezie stojí na obou stranách zdi, jak té pomyslné, tak té berlínské. Svět, Evropa, Brno. A nelze vše poznat lépe než zespodu: jak to chodí pro ty, kteří jsou tady doma, a pro ty, kteří jsou doma všude. Za nadhledem cestopisů, trapné poezie, hlášek a příběhů postaviček vězí ale směr jediný – postoj a touha neotáčet se před čímkoliv, co je před námi, i když je to většinou pouze život, a to, jak říkával Seifert, mrazivě holý. A někdy před Klegou nestojí ani sám život, ale jen otázka po důvodu – a odpověď nic. Tehdy zbývá psát o tom, co chceme, ale co zřejmě ani nedostaneme. Budeme o tom mluvit – a pak se to stane. Pak bude už celý svět v undergroundu.

Více...