Popis není dostupný

Kniha navazuje na dvě autorovy úspěšné knihy (Jak žil Žižkov před sto lety a Jak hřešil Žižkov před sto lety). Tentokrát se autor zabývá delším obdobím než pouze prvním desetiletím 20. století, jako v prvních dvou knihách. Sleduje postupný vznik Žižkova od roku 1869, kdy Obecní výbor Královských Vinohrad schválil název Žižkov pro nové osídlení podél Vídeňské silnice (dnešní Koněvovy ulice), přes rok 1875, kdy byl Žižkov ustaven jako samostatná obec, do roku 1914. Čerpá především z dobového, hlavně humoristického tisku a a v obraze rozvíjejícího se města vykresluje obraz každodenního života té doby obecně.

Kniha, čerpající z dobového pražského tisku, je pestrým a často i překvapivým obrazem každodenního života obyčejných obyvatel města Žižkova v prvním desetiletí 20. století. V čem se náš život liší od života, jakým žili naši předkové před sto lety, a v čem se zase tolik nezměnil? Kolik tehdy lidé vydělávali a co stály některé životní potřeby? Jaké byly tehdejší zábavy, jakými senzacemi se lidé vzrušovali a co je naopak nejvíce trápilo? Za kolik bylo možné koupit některý z dodnes stojících činžovních domů a jaké z nich měli tehdejší domácí příjmy? K jak kuriózním dopravním nehodám docházelo? Jak rozmanitých prostředků užívaly tehdejší politické strany ve vzájemném boji? Co to byl akcíz a bankovní zastavárny? Odpověď na tyto a řadu dalších podobných otázek najdou čtenáři v knize napsané na pomezí literatury odborné, populárně naučné a trochu i humoristické. Každodenní život Žižkova, dnes součásti Prahy 3, tehdy ovšem ještě samostatného města, líčí autor nikoli na obvyklém základě dobových vzpomínek a literatury, ale čerpá téměř výhradně z tehdejšího pražského tisku, včetně řady listů humoristických. Množství údajů a zajímavostí se mu podařilo zpracovat čtivým a poutavým způsobem a vytvořil tak pestrý, barvitý a pro nás často i překvapivý obraz každodenního života obyčejných lidí v prvním desetiletí 20. století. 8 stran barevné obrazové přílohy, černobílé dobové fotografie a kresby v textu.

Knížka uvádí v přetisku původních verzí sedm českých loutkových her, vzniklých v době největšího rozmachu českého amatérského spolkového a rodinného loutkářství, v letech 1924 až 1932. Jejich sedm autorů patřilo mezi nejaktivnější loutkaře své doby, i když jejich civilní povolání byla jiná, od vysokoškolského studenta po známého architekta. Vybrány byly hry s humorným nábojem, odrážející společenskou a hospodářskou situaci první republiky, technický pokrok i skepsi nad budoucím vývojem lidstva.