Problematika výzkumu pravoslaví v českých zemích v současné době je navýsost aktuální. Zejména tváří v tvář poslední imigrační vlně z Ukrajiny, kde lidé hlásící se k pravoslaví výrazně převládají. V kontrastu s tím se tradiční struktury Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, které měly vždy k Moskvě poměrně blízko, musejí vyrovnat s dramatickou proměnou etnické skladby svých věřících i se změnou vnímání vlastní identity. Některá fakta navíc naznačují, že ne všechny aktivity některých představitelů této církve byly zcela v souladu s českým právem, což dokládá i řada mediálních kauz. V mnoha směrech průkopnická kniha, na jejímž vzniku se podíleli přední odborníci hned z několika akademických ústavů a univerzitních fakult z celé republiky, tak přináší první ucelený náhled na dnešní pravoslavné obyvatelstvo českých zemí s důrazem na přistěhovalé Ukrajince. Jednotlivé kapitoly přinášejí výsledky výzkumů, které v tomto směru proběhly v uplynulých dvou letech a jež se zaměřily zejména na otázku identit. Abychom ale nezapomněli, že pravoslavní u nás nepocházejí pouze z východní Evropy, zacílil jeden výzkum i na další skupinu těchto věřících - na Bulhary. Pro pochopení problematiky pravoslavných věřících v širším kontextu připojujeme i analýzu funerální kultury muslimů v Rakousku, která jasně naznačuje, s jakými dalšími problémy se bude v blízké budoucnosti česká společnost vyrovnávat.

Církev československá (od roku 1971 Církev československá husitská) vznikla v roce 1920 ve snaze o podnícení nové české reformace, chtěla dát občanům nové republiky moderní, národně uvědomělé náboženství. Získala přitom bezmála milion členů a po většinu 20. století byla druhou největší českou církví. Prošla také pozoruhodným teologickým a organizačním vývojem, vybudovala nepominutelné kulturní dědictví modernistických chrámů, jako jedna z prvních otevřela duchovní úřad ženám. Kniha je prvním akademickým zpracováním stoletého vývoje tohoto důležitého náboženského společenství, nevyhýbá se přitom ani temným stránkám jeho dějin a neuhýbá před analýzou problémů, s nimiž se dnes potýká.

Církev československá (husitská) byla po většinu 20. století druhou nejpočetnější českou církví, i dnes patří mezi nejvýznamnější náboženské organizace. Je v mnoha ohledech světovým unikátem. Její vznik před sto lety byl v rámci jediného národního společenství největším církevním rozkolem od časů reformace, církev prošla a stále prochází složitým a myšlenkově podnětným hledáním teologické a spirituální identity. Encyklopedie Církve československé husitské přibližuje nejen obecné, ale především lokální a regionální rozměry těchto snah. Poskytuje základní informace o vzniku a vývoji všech jednotlivých náboženských obcí a dalších organizačních útvarů církve stejně jako shrnující kapitoly o její historii, teologii a liturgice, vývoji sakrální architektury a proměnách členské základny.

Kniha analyzuje disparátní vývoj náboženství, církví a religiozity v České a Slovenské republice po rozpadu společného státu. Zatímco česká společnost je jednou z nejsekularizovanějších společností světa, na Slovensku náboženství už tradičně hraje významnou úlohu ve veřejném prostoru. Je to však celá pravda a vystačíme s tím, že všechny rozdíly připíšeme historickému dědictví? Po přiblížení odlišné historie a společenského postavení církví a věřících v obou zemích autor podrobně analyzuje vývoj vztahů mezi státem a církvemi, jejich financování a ekonomický provoz, církve jako náboženské organizace a jejich společenské a kulturní působení, stejně jako proměňující se religiozitu a názory veřejnosti. Ukazuje, že v obou společnostech se prolínají sekularizační i desekularizační tendence a že české a slovenské církve, ale ani jejich sekulární protějšky často nedokázaly adekvátně reagovat na aktuální společenské potřeby. Hledání individuálně i společensky přijatelného (postoje k) náboženství naší doby je tak zřejmě ještě před námi.

K náboženství se vyjadřuje nebo na ně má vlastní názor skoro každý, aniž by věnoval pozornost, čas a energii hlubšímu studiu. Tím dochází k neporozumění, chybám a jejich opakování prostřednictvím médií. Dokonce i akademičtí pracovníci a veřejní intelektuálové si někdy pletou jednotlivé církve a náboženské směry, špatně zařazují osobnosti k nim se hlásící a podobně. Posláním tohoto slovníku je proto alespoň dílčí náprava: nelze smysluplně diskutovat o náboženství, aniž bychom znali jeho protagonisty a současně rovněž účastníky těchto diskusí. Předkládaný slovník se časově omezuje na poslední století s akcentem na období od první světové války po současnost. Pro výběr osobností zařazených do slovníku byly důležité dvě skutečnosti, v ideálním případě jejich kombinace: (1.) veřejná, ideálně celospolečenská činnost, známost či význam a (2.) aktivní náboženské působení alespoň na úrovni malého či lokálního (církevního) společenství. Celkem je do slovníku zařazeno 594 hesel.

Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti. Je to doba zrodu veřejné sféry a médií, úpadku náboženství a intenzivního rozvoje právní kultury, která měla efektivně chránit práva jednotlivce. Předkládaná kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.

Současná česká religiozita prochází dynamickým vývojem a náboženská scéna je natolik diverzifikovaná, že je obtížné vyznat se v ní. Encyklopedie menších křesťanských církví v ČR přitom přibližuje jeden z jejích nejrychleji rostoucích a současně nejméně známých segmentů. Kniha podává encyklopedický přehled 27 státem registrovaných křesťanských nebo z křesťanství vycházejících církví a náboženských společností; s výjimkou římskokatolické, českobratrské evangelické, československé husitské a slezské evangelické církve jde o všechny registrované křesťanské církve. Odborníkům a zainteresované veřejnosti poskytuje informace o jejich vzniku a historickém vývoji včetně zahraničních zdrojů a paralel, o religionistickém profilu, statistické, geografické i základní historické údaje o jednotlivých sborech či náboženských obcích a dalších církevních složkách. Součástí díla jsou úvodní kapitoly věnované typologii křesťanských církví se zvláštním zřetelem k fenoménu tzv. evangelikalismu, vývoji menších křesťanských společenství na českém území a jejich církevní architektuře v posledních téměř dvou staletích. Užitečnou pomůckou jsou rovněž kompletní údaje o náboženském vyznání ve sčítáních lidu 1880-2011 a podrobné rejstříky.

Česká sociologie měla a má řadu velkých postav, které výrazně zasáhly do teoretického, metodologického i výzkumného směřování oboru a mnohé z nich jeho hranice daleko přesáhly. Osobnosti z řad sociologů se uplatnily v politice, sociální a kulturní sféře i jako veřejně působící intelektuálové, stejně jako další autoři jejichž sociologická relevance byla rozpoznána teprve zpětně. Slovník českých sociologů přináší analyticky pojatá osobní hesla 178 klíčových postav české sociologie od jejích počátků v 19. století do současnosti. Zachycuje životní osudy těchto osobností, přináší soupis a kritickou analýzu jejich díla i shrnutí jeho odborného a společenského vlivu. Jedná se o vůbec první akademicky pojatou práci svého druhu. Autoři jednotlivých hesel se přitom snažili postihnout nejen dobový význam jednotlivých osobností, ale rovněž ukázat v čem jsou jejich díla a myšlenky aktuální dnes.

Dosud chybějící příručka k dějinám české a slovenské sociologie v letech 1918-1948. Jedná se o období, v němž nebývalé velké množství vyškolených sociologů působilo v politickém životě a významných správních funkcích československého státu. První prezident T. G. Masaryk je považován za zakladatele české sociologie. Práce je vybavena podrobnou bibliografií a jmenným rejstříkem.

Tato kniha je vůbec první oborovou encyklopedií žijících osobností české sociologie, demografie, sociální antropologie, sociální ekologie, sociální filosofie, sociální psychologie, sociálních dějin, sociální geografie, sociální politiky a dalších příbuzných oborů. Cílem díla je poskytovat informace o profesionálním i soukromém životě a díle badatelů v uvedených oborech, pomoci v orientaci studentům a dalším zájemcům o tyto obory a v neposlední řadě poskytovat informace médiím, rozhodovací sféře i širší veřejnosti. Do encyklopedie je zahrnuto 213 osobních hesel a 28 hesel institucí. Základ publikace tvoří vlastní biogramy jednotlivých osobností, zpracované jimi samotnými na základě předloženého dotazníku. Jednotlivým autorům přitom byla ponechána naprostá volnost v tom, zda a jaké údaje o sobě uvedou. Kromě těchto autobiogramů příručka obsahuje také charakteristiky akademických pracovišť, zpracované ve většině případů vedoucími pracovníky příslušných pracovišť. Důležitými pomůckami, které by měly usnadnit orientaci zvláště ve jmenné části publikace, jsou také oborový a tematický rejstřík.

Kniha "Náboženství v 19. století." s podtitulem Nejcírkevnější století, nebo období zrodu českého ateismu? spadá do žánru Filozofie. Autorem je Crhová Marie, Gaži Martin, Kaiserová Kristina, Macková Marie, Marek Pavel, Nešpor R. Zdeněk. Kniha je vázaná. Obsahuje 328 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Scriptorium" z roku 2010. Přejeme příjemné čtení.

Běžně se hovoří o tom, že Češi jsou "nejateističtějším národem", což se zdají potvrzovat i mezinárodní sociologické výzkumy. Problém nastává ve chvíli, kdy se na jejich výsledky podíváme hlouběji: velká většina českých nevěřících není úplnými ateisty, příliš pevná však na druhou stranu není ani víra věřící menšiny. A to přesto, že si obě strany o sobě myslí pravý opak a jsou ochotni se za něj dokonce bít. Většina naší společnosti je možná víc "proticírkevní ze zvyku" než ateistická z přesvědčení, zatímco podstatná část členů církví se svého přesvědčení drží také především silou tradice a zvyku. Tato kniha se snaží prostřednictvím historických a sociologických analýz ukázat, proč tomu tak je a jaké to má společenské a kulturní důsledky.

Aktuálně vydávané dílo nemá v našich podmínkách obdoby. Autor se pokusil zmapovat moderní české, moravské a česko-slezské evangelické církve (a starokatolické církve) v zemském smyslu. Encyklopedie obsahuje popis jednotlivých sborů a církevních staveb Českobratrské církve evangelické (která vznikla spojením českojazyčných reformovaných a luteránů), někdejší Německé evangelické církve, Slezské církve evangelické a Starokatolické církve. Zahrnuty jsou také evangelické sbory v Těšínsku, které po jeho rozdělení připadly Polsku. Součástí knihy je obšírná kapitola o vývoji českého, moravského a slezského evangelictví (a starokatolicismu) od 18. století do současnosti a uměleckohistorický rozbor evangelického církevního stavitelství v tomto období z pera historičky umění Blanky Altové. Připojeny jsou i mapy geografického vývoje evangelických církví (a starokatolické církve).

Studie k podobám současné religiozity v České republice. Kniha shrnuje kvalitativní výzkum religiozity ve dvou českých městech střední velikosti - České Lípě a Mikulově - který probíhal v letech 2007-08 v rámci projektu Detradicionalizace a individualizace náboženství v ČR; výzkum byl inspirován šetřením Lancasterské univerzity v Kendalu.

Autor ukazuje, že sociologie náboženství se nikdy nevyvíjela jako "čistá" teoretická disciplína, ale vždy byla spojena s ideologickými a politickými zápasy toho kterého historického období. Studie je chronologicky dělena kolem témat - Religiozita svobodné společnosti a její studium; Kořeny české sociologie náboženství; Akademická sociologie zkoumá náboženství; Sociologie náboženství pod knutou marxismu; Období tkz. vědeckého ateismu...

Kniha seznamuje s vývojem, hlavními přístupy a metodami sociologie náboženství jako disciplíny, s jejími aktuálními tématy a výzkumnými okruhy a s hlavními postavami oboru. Záměrem autorů je, aby sloužila jako referenční příručka o současném stavu a směřování sociologického studia religiozity a spirituality, včetně jejich individualizovaných a detradicionalizovaných podob. Je určena studentům sociologie, religionistiky a dalších společenských a humanitních věd, badatelům v těchto oblastech, pracovníkům státního i neziskového sektoru, novinářům a širší zainteresované veřejnosti.

Sborník, na jehož přípravě se podílela většina českých sociologů náboženství z různých výzkumných pracovišť, shrnuje nejdůležitější poznatky současné kvalitativní sociologie náboženství v České republice a zvlášť mapuje náboženskou/spirituální situaci od roku 1989 do současnosti v evropských souvislostech. Upozorňuje přitom jak na nejdůležitější vývojové trendy české religiozity, včetně jejího institucionálního ohraničení v podobě státní legislativní a normativní politiky na jedné straně a neorganizované privatizované zbožnosti na straně druhé, tak také proniká hlouběji k náboženským představám věřících formou případových a antropologicky pojatých studií. Sborník obsahuje šest studií.