Chlapec česko-německého původu se v první polovině šedesátých let seznamuje v severních Sudetech se starším mužem. Ukrajincem, který za druhé světové války bojoval v řadách vlasovců, zůstal v Československu, založil rodinu, ale nyní žije na samotě a straní se společenského života. Postupně se mladík s mužem spřátelí, rozmlouvají spolu o literatuře, hudbě, politice, řeší otázky, na něž hoch potřebuje znát odpovědi. Navzájem se od sebe učí a inspirují se. S přelomem šedesátých a sedmdesátých let se situace politicky mění, chlapcovo myšlení je stále více radikální, až se nakonec rozhodne pro zásadní životní řešení. Kniha odráží asi nejvíce ze všech autorových beletristických knih jeho vlastní životní zkušenost. Zdenek Primus se narodil 20. srpna 1952 v Brně, od roku 1977 žil v Německu a v osmdesátých letech rok ve Francii. Vystudoval dějiny umění, klasickou archeologii a germanistiku v Hamburku a v Mnichově. Na počátku devadesátých let 20. století pracoval jako kurátor v Städtisches Museum Mülheim an der Ruhr. Mezi lety 1992-1996 učil na pražské FAMU, poté vyučoval dějiny umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Žije střídavě v Praze a v italském San Cristoforu. Připravuje a organizuje výstavy moderního výtvarného umění v Evropě i v USA. Je autorem mnoha odborných kunsthistorických publikací, ale píše i prózu. Dosud mu knižně vyšlo šest beletristických titulů.

Kniha jedenácti příběhů s názvem Pompejánský pes je o umění a umělcích, ale možná spíše o tom, co s nimi jejich umění dělá, proč se jim nedaří, proč jsou nejistí, nebo naopak šťastní, a jak hledají a nacházejí. Ty příběhy se odehrávají v různých zemích a různých dobách, některé i v bezprostřední současnosti, jiné dosahují až k budoucnosti. Jsou to příběhy o útrpné svobodě, jakou by si nepřál nikdo, a to netušíme, co vše musí jejich protagonisté snést, aby se skutečně jako umělci cítili. Jsou to romantické příběhy? Asi ne v tom původním slova smyslu, spíše jsou nevšední. Miluje se v nich a umírá, podvádí se, vzniká víra a závislost, dochází k nezměrným potěšením, ale i bolestným ztrátám, vlastně jsou všechny ty příběhy jakýmsi benátským zrcadlem obyčejného života. Součástí a zároveň uměleckým protějškem knihy jsou kouřové obrazy Magdaleny Jetelové, která také navrhla její celkové výtvarné řešení.

Povídky z pera Zdenka Primuse, doplněné dřevoryty významného českého výtvarníka Jana Koblasy.

"Sochař, malíř a knižní grafik Zbyněk Sekal, se narodil v roce 1923 a žil v Československu až do své emigrace v roce 1968. Od té doby až do své smrti v roce 1998 žil a působil v Rakousku. Fotografoval od druhé poloviny šedesátých let, ale filmy zvětšoval je jen jako "kontakty". Tyto fotografie mají tak velkou vizuální příbuznost s jeho oficiálním sochařským dílem, že vyvstala myšlenka, jestli mu nesloužili jako fotografické skici k materiálovým reliéfům, plastikám, ale i k návrhům knižních obálek. Kniha Zbyněk Sekal knižní obálky – fotografie –– skládané obrazy, je konfrontací těchto miniaturních fotografií, jeho knižních obálek, kterým se Sekal věnoval po dobu života a skládaných obrazů, reliéfů. Tímto srovnáním vzniká nový celistvější pohled na Sekala jako výtvarníka a českého umělce, tvořícího ve skrytu své doby. Jde tedy o uměleckohistorický objev výjimečné kvality."

Ve venezuelské džungli žije muž s malým chlapcem Aquilou. Jednoho dne se šestiletý syn svého otce zeptá, zda kromě nich existují ještě jiní lidé. Otec musí přiznat, že ano, a začne mu vyprávět, jací lidé a jaké rasy existují. Nemůže mu zatajit, že existují také ženy, a to malého chlapce hodně zajímá. V příštích deseti letech – tak jak Aquila roste – mu popisuje ženu: jak vypadá, čím se liší od muže, jaká je. Druhá část je o Aquilovi, který žije už šest let v civilizaci, a jeho přítelkyně se ho vyptává, proč jsou chlapci a muži takoví, jací jsou. Aquila má totiž schopnost vidět a rozpoznat podstatu každého člověka.

Příběhy z Kávobaru, nová povídková kniha Zdenka Primuse, nás zavede do jedné znamenité stolní společnosti a nechá nahlédnout do zákulisí a životních příběhů hostů pověstné Cibulkovy Literární kavárny v Řetězové. Kavárny, stejně jako hospody, hrály a hrají v životě české společnosti nezastupitelnou roli. Píší se v nich dějiny, rodí se inspirace, řeší frustrace, vznikají a zanikají přátelství a vztahy. Jsou naprosto specifickým prostorem, ve kterém můžete být sami mezi mnoha lidmi, rozjímat, přemýšlet, truchlit, nebo se naopak družit a těšit ze společnosti druhých. Setkávají se v nich lidé spříznění, ale i takoví, kteří by spolu za jiných okolností neprohodili více než pár slov. Pokud se totiž ocitnou spolu u jednoho stolu, otevírá se před nimi neprobádaný terén vzájemných interakcí, od výměny povšechných a nezávazných informací přes akademické debaty o nápravě věcí lidských až po hluboké intimní zpovědi. Nejrůznější stolní společnosti jsou v našem kulturním kontextu hojně a s nadšením pěstovány, staly se záležitostí tradiční, ba kultovní. Vítejte tedy a usedněte spolu s autorem ve vyhlášeném Kávobaru!

Popis není dostupný

Soubor devíti povídek, o jejichž titulním hrdinovi autor poznamenal: "Tutus je srdce a Tutus je slabost. Mám Tutuse rád, ale nechtěl bych jím být. Kdybych si ale musel vybrat, tak bych byl raději Tutusem než mužem bez srdce."

Popis není dostupný