Série: Jožík Bukovský

Historický román zkušeného prozaika Zdeňka Pošívala se odehrává na Pelhřimovsku roku 1671. Na Bukovské tvrzi náhle uhyne stádo ušlechtilých koní a jejich hlídač je nalezen s ustřelenou hlavou. Záhadná událost otřese životem bukovského zemana i jeho rodiny a spustí pátrání po příčině neštěstí i po viníkovi. Do hledání pravdy se zapojuje také zemanský syn Jožík, hlavní hrdina i vypravěč příběhu, který krok za krokem odkrývá tajemství minulosti a odhalí i záhadného satana. Proč mu byla určena krvavá oběť a kdo ji vykonal? Autor sugestivně vykresluje dobovou atmosféru a rozehrává dramatický příběh plný lásky, hříchu, chamtivosti i násilí. Neusiluje o historickou dějepravu, ale především o nadčasovou paralelu, připomínající, že svět se proměňuje, zatímco lidská povaha přetrvává.

Série: Jožík Bukovský

Druhý díl série historických detektivních příběhů Jožíka Bukovského, který čtenáře zavede od pelhřimovských hradeb až za oceán. Roku 1691 je v Pelhřimově téměř před zraky diváků povražděna tlupa kočovných komediantů, z nichž se zachrání jediná osoba, představitelka Kolombíny. Ta se poté skrývá u zemana Jožíka Bukovského, který je pověřen vyřešit nejen zmíněný zločin, ale i další sérii vražd, páchaných na ženách v okolí. V drsném, ale i lyrickém příběhu plném dobrodružství a sugestivní atmosféry autor kreslí psychologický portrét sadistického pachatele, všímá si dobových vyšetřovacích postupů, lidových zvyků i historických detailů a zavede čtenáře daleko za hranice Pelhřimova, do nejrůznějších zákoutí tehdejší Evropy či Ameriky.

Série: Jožík Bukovský

Jako napínavý film se odvíjí děj nového historického románu zkušeného prozaika Zdeňka Pošívala. Odehrává se na Pelhřimovsku v roce 1671. Na Bukovské tvrzi znenadání uhyne stádo ušlechtilých koní a jejich hlídač je nalezen s ustřelenou hlavou. Tato katastrofa převrátí život bukovského zemana a jeho rodiny. Do pátrání po příčinách a původci zločinu se zapojí řada osob, z nichž postupně vyrůstá hlavní hrdina a zároveň vypravěč dramatického příběhu - zemanský syn Jožík. Ten krok za krokem odkrývá tajemství minulosti a odhalí i záhadného satana, který vyvolal krvavé drama. Autor sugestivně kreslí dobovou atmosféru a jako zkušený režisér rozehrává vášnivé divadlo plné lásky, hříchu, chamtivosti a násilí, ale též moudrosti a smíření. Neusiluje o historickou dějepravu, ale mnohem spíše o paralelu, jež ukazuje, že svět se mění, a lidská povaha přetrvává.

Série: Jožík Bukovský

Zápletka posledního autorova románu má kořeny v přímořských přístavech, hlavní příběh se však odehrává na konci 17. století v krajích Vysočiny na pomezí Čech a Moravy. Na místě uprostřed hlubokých lesů, nazývaném Liščí kameny, byl spáchán brutální masakr. Pátrání po neznámých pachatelích se ujímá zeman Jožík Bukovský. Hrdina posledních Pošívalových knih tak učiní navzdory vágnímu postoji úřadů, od nepaměti příznačnému pro rozporuplnou českou společnost. Román o pokrytectví, zákeřných intrikách, veliké lásce a především o neústupném smyslu jedince pro spravedlnost v lidském řádu, je drsným kriminálním thrillerem. Autor pracuje důsledně s napětím, vědomě spojuje minulost s dnešním vnímáním a literární tradici s postmodernou.

Série: Jožík Bukovský

Na dně rybníka nalezly koupající se děti podivnou truhlu, která po vytažení na břeh ukrývá hrůzný nález: mrtvolku zavražděného půlročního dítěte. Pelhřimovský purkmistr pověří zemana Jožíka Bukovského, aby se ujal odkrytí záhady i okolností zrůdného zločinu. Vyšetřování přivádí Jožíka na hrad Roštejn, objevuje souvislosti příběhu s dalšími místy, především na jižní Moravě, ale i na Balkáně, kde u Zenty probíhá vítězná bitva nad Turky. Postupně zjišťuje, že hlavními aktéry zápletky jsou osoby, jež překročily meze zakázané lásky a probudily tak i touhu po pomstě. Poslední Pošívalova kniha nás přivádí do atmosféry doby konce 17. století. Čtvrtý případ zemana Jožíka Bukovského je volným pokračováním autorových předchozích historických románů s detektivnimi záletkami. Ve stylu Pošívalova románu bychom těžko hledali srovnání v domácí literatuře: Zakázané doteky jsou historickou detektivkou asi stejně jako Eccovo Jméno růže: neobrací se však k výlučnému okruhu čtenářů, zasahuje mnohem širší okruh zájemců o historii a dobrodružné kriminální zápletky. Vedle motivů příčiny zločinu se autor věnuje baroknímu údobí v tehdejší atmosféře dobových zvyklostí, módě, gastronomii, teologii, sexualitě, etiketě i v obrazu tváře někdejší přírody. Autor pracuje důsledně s napětím, vědomě spojuje minulost s dnešním vnímáním a literární tradici s postmodernou.

Série: Jožík Bukovský

Jsme v Čechách na sklonku 17. století. Poblíž Pelhřimova přepadli lapkové povoz s drahocenným nákladem pro želivský klášter. Purkmistr města pověřil zemana Jožíka Bukovského, aby se v okolních lesích poohlédl po stopách pachatelů. K Bukovskému se připojí podivný želivský mnich Norbert, možná tajný služebník inkvizice: vztah obou mužů se od počátku projevuje skrytým napětím. Třetí hlavní postavou příběhu je linecký kovář Lucas, účastník bitvy proti Turkům u Vídně a burš jihočeského šlechtice, jenž hledá láskyplnou náruč. Pošívalova kniha Satanovy chvíle je dovršením volné trilogie z pobělohorských časů (Satanovi koně, Epocha 2003; Satanovo jaro, Epocha 2005). V půdorysu příběhu se záhadou je těžké najít odpovídající srovnání v domácí literatuře. Satanovy chvíle jsou totiž historickou detektivkou asi ve stejném smyslu jako Ecovo Jméno růže, byť se neobrací k výlučnému okruhu čtenářů. Autor pracuje důmyslně s napětím, vědomě spojuje minulost s dneškem a literární tradici s postmodernou, osvědčuje znalost lidových zvyků a řemesel stejně jako teologie, dobové sexuality, módy i etikety. Drtivá většina jeho figurek na území Pelhřimovska v 17. století skutečně žila; v kraji podnes můžeme nalézt potomky jejich rodů. Jako když barokní malíř klade na plátno své barvy vrstvu po vrstvě, tak se i před námi stránku po stránce líhnou z temnosvitného příběhu stále zřetelnější portréty všech protagonistů. I ve chvíli, kdy získáme pocit, že všechny postavy již důvěrně známe, jim autor ponechává kus vnitřního tajemství. Právě v tom spočívá magičnost jeho vypravěčství.

V roce 1691 je u pelhřimovských hradeb vyvražděna skupina italských herců komedie dell' arte, z nichž se zachrání jediná osoba, představitelka Kolombíny. Skrývá se u zemana Jožíka Bukovského, který je pověřen vyřešit nejen zmíněný zločin, nýbrž i další sérii vražd, páchaných na ženách v okolí. Drsný, ale i lyrický příběh plný dobrodružství a sugestivní historické atmosféry patří k tomu nejlepšímu, co v historickém a detektivním žánru současná česká literatura nabízí.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Historický román zkušeného prozaika Zdeňka Pošívala se odehrává na Pelhřimovsku roku 1671. Na Bukovské tvrzi náhle uhyne stádo ušlechtilých koní a jejich hlídač je nalezen s ustřelenou hlavou. Záhadná událost otřese životem bukovského zemana i jeho rodiny a spustí pátrání po příčině neštěstí i po viníkovi. Do hledání pravdy se zapojuje také zemanský syn Jožík, hlavní hrdina i vypravěč příběhu, který krok za krokem odkrývá tajemství minulosti a odhalí i záhadného satana. Proč mu byla určena krvavá oběť a kdo ji vykonal? Autor sugestivně vykresluje dobovou atmosféru a rozehrává dramatický příběh plný lásky, hříchu, chamtivosti i násilí. Neusiluje o historickou dějepravu, ale především o nadčasovou paralelu, připomínající, že svět se proměňuje, zatímco lidská povaha přetrvává.

Druhý díl série historických detektivních příběhů Jožíka Bukovského, který čtenáře zavede od pelhřimovských hradeb až za oceán. Roku 1691 je v Pelhřimově téměř před zraky diváků povražděna tlupa kočovných komediantů, z nichž se zachrání jediná osoba, představitelka Kolombíny. Ta se poté skrývá u zemana Jožíka Bukovského, který je pověřen vyřešit nejen zmíněný zločin, ale i další sérii vražd, páchaných na ženách v okolí. V drsném, ale i lyrickém příběhu plném dobrodružství a sugestivní atmosféry autor kreslí psychologický portrét sadistického pachatele, všímá si dobových vyšetřovacích postupů, lidových zvyků i historických detailů a zavede čtenáře daleko za hranice Pelhřimova, do nejrůznějších zákoutí tehdejší Evropy či Ameriky.

Jako napínavý film se odvíjí děj nového historického románu zkušeného prozaika Zdeňka Pošívala. Odehrává se na Pelhřimovsku v roce 1671. Na Bukovské tvrzi znenadání uhyne stádo ušlechtilých koní a jejich hlídač je nalezen s ustřelenou hlavou. Tato katastrofa převrátí život bukovského zemana a jeho rodiny. Do pátrání po příčinách a původci zločinu se zapojí řada osob, z nichž postupně vyrůstá hlavní hrdina a zároveň vypravěč dramatického příběhu - zemanský syn Jožík. Ten krok za krokem odkrývá tajemství minulosti a odhalí i záhadného satana, který vyvolal krvavé drama. Autor sugestivně kreslí dobovou atmosféru a jako zkušený režisér rozehrává vášnivé divadlo plné lásky, hříchu, chamtivosti a násilí, ale též moudrosti a smíření. Neusiluje o historickou dějepravu, ale mnohem spíše o paralelu, jež ukazuje, že svět se mění, a lidská povaha přetrvává.

Zápletka posledního autorova románu má kořeny v přímořských přístavech, hlavní příběh se však odehrává na konci 17. století v krajích Vysočiny na pomezí Čech a Moravy. Na místě uprostřed hlubokých lesů, nazývaném Liščí kameny, byl spáchán brutální masakr. Pátrání po neznámých pachatelích se ujímá zeman Jožík Bukovský. Hrdina posledních Pošívalových knih tak učiní navzdory vágnímu postoji úřadů, od nepaměti příznačnému pro rozporuplnou českou společnost. Román o pokrytectví, zákeřných intrikách, veliké lásce a především o neústupném smyslu jedince pro spravedlnost v lidském řádu, je drsným kriminálním thrillerem. Autor pracuje důsledně s napětím, vědomě spojuje minulost s dnešním vnímáním a literární tradici s postmodernou.

Na dně rybníka nalezly koupající se děti podivnou truhlu, která po vytažení na břeh ukrývá hrůzný nález: mrtvolku zavražděného půlročního dítěte. Pelhřimovský purkmistr pověří zemana Jožíka Bukovského, aby se ujal odkrytí záhady i okolností zrůdného zločinu. Vyšetřování přivádí Jožíka na hrad Roštejn, objevuje souvislosti příběhu s dalšími místy, především na jižní Moravě, ale i na Balkáně, kde u Zenty probíhá vítězná bitva nad Turky. Postupně zjišťuje, že hlavními aktéry zápletky jsou osoby, jež překročily meze zakázané lásky a probudily tak i touhu po pomstě. Poslední Pošívalova kniha nás přivádí do atmosféry doby konce 17. století. Čtvrtý případ zemana Jožíka Bukovského je volným pokračováním autorových předchozích historických románů s detektivnimi záletkami. Ve stylu Pošívalova románu bychom těžko hledali srovnání v domácí literatuře: Zakázané doteky jsou historickou detektivkou asi stejně jako Eccovo Jméno růže: neobrací se však k výlučnému okruhu čtenářů, zasahuje mnohem širší okruh zájemců o historii a dobrodružné kriminální zápletky. Vedle motivů příčiny zločinu se autor věnuje baroknímu údobí v tehdejší atmosféře dobových zvyklostí, módě, gastronomii, teologii, sexualitě, etiketě i v obrazu tváře někdejší přírody. Autor pracuje důsledně s napětím, vědomě spojuje minulost s dnešním vnímáním a literární tradici s postmodernou.

Jsme v Čechách na sklonku 17. století. Poblíž Pelhřimova přepadli lapkové povoz s drahocenným nákladem pro želivský klášter. Purkmistr města pověřil zemana Jožíka Bukovského, aby se v okolních lesích poohlédl po stopách pachatelů. K Bukovskému se připojí podivný želivský mnich Norbert, možná tajný služebník inkvizice: vztah obou mužů se od počátku projevuje skrytým napětím. Třetí hlavní postavou příběhu je linecký kovář Lucas, účastník bitvy proti Turkům u Vídně a burš jihočeského šlechtice, jenž hledá láskyplnou náruč. Pošívalova kniha Satanovy chvíle je dovršením volné trilogie z pobělohorských časů (Satanovi koně, Epocha 2003; Satanovo jaro, Epocha 2005). V půdorysu příběhu se záhadou je těžké najít odpovídající srovnání v domácí literatuře. Satanovy chvíle jsou totiž historickou detektivkou asi ve stejném smyslu jako Ecovo Jméno růže, byť se neobrací k výlučnému okruhu čtenářů. Autor pracuje důmyslně s napětím, vědomě spojuje minulost s dneškem a literární tradici s postmodernou, osvědčuje znalost lidových zvyků a řemesel stejně jako teologie, dobové sexuality, módy i etikety. Drtivá většina jeho figurek na území Pelhřimovska v 17. století skutečně žila; v kraji podnes můžeme nalézt potomky jejich rodů. Jako když barokní malíř klade na plátno své barvy vrstvu po vrstvě, tak se i před námi stránku po stránce líhnou z temnosvitného příběhu stále zřetelnější portréty všech protagonistů. I ve chvíli, kdy získáme pocit, že všechny postavy již důvěrně známe, jim autor ponechává kus vnitřního tajemství. Právě v tom spočívá magičnost jeho vypravěčství.