Jindřich Chalupecký patří nepochybně k nejvlivnějším postavám českého uměleckého světa druhé poloviny 20. století, jeho pozice v tuzemských kulturních dějinách přitom dosud nebyla dostatečně zhodnocena. Předkládaná publikace chce proto být prvním krokem na cestě zhodnocování Chalupeckého teoreticko-kritického díla a zároveň usiluje o jeho zviditelnění na recepčním horizontu širší veřejnosti. Kniha se zaměřuje na první fázi autorovy intelektuální činnosti (období 30. a 40. let), čímž pokládá základy pro případné navazující bádání. Obsahuje reprezentativní antologii Chalupeckého časopiseckých textů, které se neobjevily v souborech Obhajoba umění (1991) či Cestou necestou (2000) a fungují tak jako jejich doplněk. Dále kniha zahrnuje obrazovou přílohu, výrazně aktualizovanou autorovu bibliografii dané periody a především úvodní rozsáhlou studii zasazující jeho myšlení do dobového kontextu, což se děje prostřednictvím usouvztažnění s tvorbou Zdenka Rykra, Karla Teiga, Václava Černého, Kamila Bednáře nebo Václava Navrátila. Studie mapuje Chalupeckého myšlenkový vývoj od raných juvenilních recenzí přes filozoficky zaměřené eseje z předválečného a válečného období až po kulturně-politické statě ze třetí republiky. Pozornost je věnována zejména kritikově krystalizující koncepci moderního umění, tak jak se utvářela v interakci s avantgardou, existencialismem nebo socialismem, zvláštní akcent je pak kladen na moderní mytologii všednosti, tolik inspirativní pro Chalupeckého kolegy ze Skupiny 42, a kategorii transcendence, s níž autor opakovaně zachází. Chalupecký je takto představen jako originální myslitel s rozsáhlým intelektuálním záběrem, jehož nejvlastnějším tématem je povaha moderního umění a jeho funkce ve společnosti. Podobně jako ostatní svazky edice Skrytá moderna publikace přispívá ke zplastičtění obrazu českého modernismu první poloviny 20. století a podněcuje nová promýšlení tohoto mnohovrstevnatého fenoménu.

Kolektivní monografie Jazyky reprezentace tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v roce 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlu pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. První část knihy se z teoretické perspektivy soustředí na vztah literární reprezentace a moci, problematiku reprezentace v díle Wolfganga Isera, na Cervantesova Dona Quijota, Nemoc času Roberta Pazziho či na otázku literárního kánonu. Část druhá tematizuje reprezentaci nacionality v české literatuře devatenáctého a dvacátého století: jejím tématem jsou obrazy amerických Čechů, eugenika v české literatuře, otázky nacionality a internacionality nebo reprezentace češství a židovství v textech Viktora Fischla. Závěrečná část pak ohledává otázky reprezentace, moci a nacionality za hranicemi české literatury i za hranicemi tzv. vysokých uměleckých žánrů: jejím tématem se stávají strategie jazykové konverze autorek, které tvoří v cizím jazyce i prostředí, Waverley Waltera Scotta, proměny reprezentace ruské identity, obrazy polských ekonomických migrantů i fiktivní turistický průvodce východoevropskou republikou Molvania.