Sbírka sunshine hegeš je neúplnou zprávou o jednadvacátém století. Z útržků rozhovorů, historek, výkřiků a banalit se skládá mozaika světa, v němž se všednost nepozorovaně mění v absurditu a blížící se apokalypsy mohou být stejně banální jako každodenní život. Kontrast citlivosti a nechutnosti, metahumoru a vážnosti, něhy a grotesknosti vytváří svéráznou poetiku, v níž nic nemusí dávat smysl - a přesto všechno nějak souvisí. Jednotlivé texty spojuje především snaha jejich aktérů nějak se protlouct světem, který jim připadá stejně podivný jako možná jednou bude připadat někomu, kdo po nás najde jen jeho fragmenty. Sunshine hegeš osciluje mezi vlahým jarním vánkem a kvasinkovou infekcí. A možná právě v tom je její poezie.

Inge zkoušela spočítat všechny věci v barvách viditelných jen pro mořské korýše. Inge si přála, aby měl žabák krásný den. Inge se před osmi měsíci, třemi dny, jednou hodinou a dvěma setinami vteřiny pokusila o sebevraždu. Našla spousty důvodů, proč se chtěla zabít. Když ji křísili, matka se na ni rozkřičela. Podle opilého dělníka má Inge ten nejhezčí ušní lalůček. Inge měla v životě přesně pět a půl pohlavního styku. Inge potkala Augusta. August potkal Inge. A pak se vydali na neplánovanou pouť hyperbolickým světem, z kterého není návratu. Nebo je? Xerodoth Sigmius napsal novelu prosycenou barvitými básnickými obrazy plnými melancholie i svébytného humoru, která se vzpírá běžné struktuře tříaktového monomýtu a snaží se vyhnout světu, kde příčiny střídají předpokládané následky.