Popis není dostupný

Tematicky uspořádaný výbor z díla francouzského bohemisty Xaviera Galmiche (* 1963) přináší čtyři desítky statí z let 2000–2021. Vedle textů o spirituální linii českého písemnictví jako odkazu barokního ducha (K. H. Mácha, O. Březina, J. Váchal, J. Deml, V. Holan, B. Reynek a další) obsahuje studie o fenoménech a tendencích společných celému středoevropskému prostoru, jako je multikulturalita a vícejazyčnost nebo specifická transformace prvků kultury fin de siecle i nastupující moderny. V těchto komparatisticky založených textech se Galmiche ukazuje jako nekonvenční badatel v oblastech přehlížených (humoristická literatura 19. století) i kanonických (RKZ), se zvláštním citem pro „esenciální outsidery“. Texty „moderních klasiků“ nahlíží neschematicky a nabízí nové kontexty jejich čtení (B. Hrabal, M. Kundera, J. Topol). Poslední oddíl je věnován problematice překladu a kulturního transferu, především na poli česko-francouzských vztahů. Knihu uzavírá obsáhlý rozhovor Jiřího Pelána s autorem.

Autobiograficky laděný text na pomezí intimního zápisníku, filosofické meditace a básně v próze, čtenáře uvádí do venkovského prostředí v Normandii, kde protagonista před časem zakoupil dům. Xavier Galmiche na svém dvorku pozoruje a zaznamenává činorodý život ovcí, krůt, kachen, kun a dalších spoluobyvatel, především však slepic. Jeho pohled se střídá s kapitolami, v nichž slepičí vypravěčka úvahy člověka rozvíjí a konfrontuje pohledem zdola. Téma návratu k přírodě, jež Galmiche reflektuje i v rovině společenské a politické, ho v přesně odpozorovaných postřezích dovádí k vážným i veselým meditacím o našem místě na světě, předávání podstatných hodnot, genderových otázkách, podprahových kanálech komunikace i posledních věcech člověka. Kniha ve Francii získala prestižní cenu Décembre a je prvním českým překladem literárního textu uznávaného autora, jenž je v českém prostředí dosud známý především jako bohemista a překladatel (J. A. Komenský, K. H. Mácha, J. Weil, B. Hrabal, J. Vladislav ad.).

Švýcarský kritik William Ritter (1867-1955) byl prvním francouzsky píšícím autorem, který se systematicky zajímal o kulturní život střední Evropy. Tento nadšenec pro neoidealistické teorie zkoumal svět, v němž díky umění mizejí "hranice mezi životem a snem", a velmi brzy rozpoznal, že skutečná území, v nichž mohl obdivovat krajiny ideálního světa, se nacházejí v Rumunsku, Maďarsku, Černé Hoře, Albánii, v Čechách, na Moravě a ve "slovenském kraji". Ve svých kritických statích k výtvarným, hudebním a obecněji ke kulturněhistorickým událostem střední Evropy se stal originálním a symbolickým zprostředkovatelem atmosféry konce 19. století. William Ritter se od roku 1893 usadil ve Vídni a poté od roku 1901 v Mnichově, s dvouletou přestávkou (1903-1904), kdy pobýval v Praze. V této době objevil mnoho proslulých i dnes již pozapomenutých umělců (také se stal "učitelem" Charlese-Édouarda Jeannereta, pozdějšího modernistického architekta Le Corbusiera, který díky němu cestoval "do Orientu" - přes střední Evropu i Balkán). Tato monografie se soustředí na období mezi Ritterovou první cestou do Prahy v roce 1888 až do jeho kvapného odjezdu z Mnichova na počátku první světové války v roce 1914 - s přesahem do let po první světové válce, kdy navázal zvláštní vztah s Leošem Janáčkem. Kniha obsahuje tyto studie: Xavier Galmiche - William Ritter a střední Evropa: "Sen jako život a život jako sen" Markéta Theinhardtová - William Ritter, ne/moderní kritik výtvarného umění střední Evropy Marie-Jeanne Dumontová - William Ritter a Le Corbusier: "Cesty do Orientu" Petra Kočová - Podkarpatský Michelangelino. Leoš Janáček a William Ritter

Popis není dostupný