Autor na příkladu devíti postav - Marie Magdalenské, Makaria Velikého, Markéty z Cotrony, Girolama Savanaroly, zakladatele řádů trapistů Armanda de Rancé, Dostojevského, Alberta z Krakova, Charlese de Foucaulda a Simone Weilové ukazuje, že kajícnící nepatří pouze do minulosti.
