Další sbírka Vratislava Brabence, básníka, spisovatele, saxofonisty, chartisty, bývalého člena Plastic People , nyní člena Pal Post Unit, napsaná v posledních dvou letech. Doslov Jan Novák.

Petra Josefína Stibitzová po úspěšném Pajasanu (Meander, 2016) komiksově zpracovala další dvě povídky Vráti Brabence pro mládež. Krátké příběhy, intenzivní dojmy, jejichž dynamiku umocňují a mladým čtenářům zároveň zpřístupňují okrové ilustrace tohoto netradičního komiksu.

Každá knížka Vráti Brabence vypadá úplně jinak. Tuhle mu ilustrovala Jana Jonáková. Ke svým 81 narozeninám si daroval další bezvadnou sbírku glos, vtípků a mudrování s názvem Šplouchá na maják. A Vráťa se nemění. Když jej známý hudební kritik Jan Rejžek požádal při křtu o věnování, načmáral mu cosi do knihy a pravil: "Zbytek si dopiš sám, vole!". Těžké ho nemilovat!

Popis není dostupný

Bude to už deset let, co Vráťa Brabenec, básník, spisovatel, zahradník a bývalý člen legendárních The Plastic People of the Universe, slíbil Bertě pohádku. Jenže místo psaní pohádky koncertoval, psal básně, zahradničil a tak. Berta mezitím vyrostla a na Vráťův slib se zapomnělo. Pak přišla taková ta doba, kdy člověk musel trávit doma víc času, než by si přál a Vráťa začal pořádat kosmický chaos na svém pracovním stole. A ejhle, zjistil, že v nějakých červích dírách svého bytí pohádku přece jen napsal. Dokonce ne jen jednu. Když je člověk čte, zdá se možná lepší, že Bertě už nejsou čtyři roky. Ačkoliv, kdo ví. Ilustrace přidal Richard Pecha, graficky upravil Jan Kloss (OKOLO) a není to čtení pro slabý kusy, milý babies, jak k tomu poznamenal Jan Vitvar z Respektu.

Popis není dostupný

Vratislavu Brabencovi se pro děti nepíše snadno. Říká, že se mu nechce něco si pro ně vymýšlet, věšet jim na nos bulíky. A taky že jim nemůže psát ani o ženských, ani o chlastu nebo pod jeho vlivem, jako tomu bylo v případě jeho básně v próze Karlín přístav, kterou napsal v deliriu po propité noci. Přesto cítí, že je tu pár věcí, které by se mládeži říct měly, pár věcí, pro které stojí za to žít a taky se za ně (někdy dost bojovně) postavit, když je potřeba.

Ještěže není každej den posvícení. To bych se asi pomát… Dostal jsem doma pár korun, ať se jdu pobavit. Nejraději bych nikam nešel, ale to se nedalo… obhájit. Bylo mi šest. Tak začíná pátá kniha úsporných textů Vratislava Brabence. Jak konstatoval Jan H. Vitvar Leckdo by mohl říct, že toho Vráťa píše a hlavně vydává až moc. Nemyslím si. V tý pravidelný sklizni jeho literárního zahradničení se totiž pořád objevují fantastický plody, který tu nikdo jinej nenapíše… Nenapíše, tím si můžeme být jisti. Naštěstí Vráťa odvahu neztrácí: Tejden jsem neměl vodvahu to zapsat. Až teď. Zrálo to sedmdesát let.

Kniha textů Vratislava Brabence. Z původně pevně daného formátu "sloupků" pro Divadelní noviny Vráťa vytvořil zcela svébytný literární útvar. Jednotlivá vyprávění se prolínají, jsou svými odkazy i dodatky, přitom každé obstojí samo o sobě. Tentokrát více o divočině v nás, magii, která rámuje lidský svět, ženách a střídání ročních období. Ilustrace Františka Skály nejsou pouze doprovodem textu, ale kongeniálně rozšiřují a doplňují jeho význam.

Kniha úvah, vzpomínek a pozorování z pera básníka, zahradníka, saxofonisty a textaře The Plastic People of the Universe Vratislava Brabence. Čistá a přímá, autor při psaní nepomýšlel na zveřejnění textů. Každý z nich je opatřen datem vzniku, nejsou však řazeny chronologicky, je na čtenáři jakou metodu čtení zvolí. Jako ilustrace byly použity skicy Richarda Pechy k cyklu obrazů Zůstal bych v lese, ale bydlím ve městě, který tím pádem již nevznikne. Ilustrátor, za použití písma Tabac, uspořádal každý text tak, aby byl sám sobě grafickým doprovodem. Ideální příloha k pivu a vínu. A k rumu.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Toto nové vydání textového souboru Sebedudy je nejen oproti výchozímu samizdatu (Sebedudy 1981), ale i ve srovnání s prvním knižním vydáním (Sebedudy, Vokno, Praha 1992) podstatně rozšířené a navíc doplněné o původně samostatnou sbírku Jedna dvě a o další Brabencovy texty ze 60., 70. a 80. let, takže obsahuje naprostou většinu Brabencova literárního díla vzniknuvšího před r. 1989. Tak jako v případě literárního, tedy především básnického díla Jirousova, Bondyho, Pánkova, Zajíčkova, Quidova, Benýškova, Plíškové či Stankovičova, je i Brabencův samizdatový a exilový literární odkaz možno vnímat jako svého druhu kroniku života v undergroundovém "ghettu" 70. a 80. let: za mnoha jmény se skrývají konkrétní osoby v konkrétních situacích a událostech.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Podrobná turistická mapa v měřítku 1 : 50 000 (1 cm = 500 metrů). Turistický obsah zahrnuje hrady, zámky, zříceniny, rozhledny, přírodní rezervace, místa dalekého výhledu a mnoho dalších informací.