Ve svém novém díle Zkáza nebo zachování navazuje autor na svoje předcházející díla a upozorňuje na úpadek Západní civilizace, který na rozdíl od jiných autorů vidí především v úpadku přirozenosti, sounáležitosti a v pýše lidského rozumu. Je v souladu s jinými autory ohledně projevů dekadence, ale důvody vidí hlouběji a hledá esenciální příčinu dekonstrukce civilizace. Odloučení od přirozenosti nevidí jen rozchodem s přírodou živitelkou, ale i ztrátou přirozených instinktů rodinných a ztrátou identity s rodným společenstvem (s národem a státem). Výsledkem je člověk egocentrista zaměřený na uspokojování smyslových požitků a ekonomické zájmy, člověk ztrácející též kolektivní ctnosti (sounáležitost, věrnost, vděčnost, jednotu, úctu, solidaritu), které mizí jako nepotřebné s poklesem významu společenstev. Nastává anomie a neschopnost morálního nadhledu nutného k spravedlivému posouzení. Roli hrají jen osobní zájmy a účelová sdružení. Lidská práva se stávají pouze nástrojem organizovaných zájmů k omezení svobody jiných. Výsledkem jsou viditelně nesymetrické požadavky na lidská práva (pro někoho platí, pro jiného ne) a naprostá ztráta spravedlivého úsudku

Otázka, zda je důležitější jednotlivec nebo společnost, vede autora k názoru, že nejdůležitější je lidský rod a jeho fyzické i kulturní zachování. Trvalý lidský rod vyžaduje domov – prostředí k dobrému životu, kolektiv ke spolupráci, štěstí a reprodukci. Pokud se jednotlivec stane účelem sám o sobě, přestane považovat za důležité hodnoty jej přesahující – rodinu, obec, národ a stát. Příliš mnoho lidí se dnes „osvobodilo“ z pout domova, zbavilo se zodpovědnosti za prostředí, které člověka zplodilo a vychovalo. Neukotveni se pohybují světem fyzicky nebo ve svých myslích, bez pevných vazeb k jiným, unikají přirozeným povinnostem ke svému rodu a kultuře předků, spoutáni jen svojí nicotou. Souboru takových odloučenců je potom lhostejné, v jakém stavu po sobě zanechají domov a celou zemi. Společnost může být špatná, instituce mohou být zneužity k nadvládě jednotlivců nebo skupin, jen společnost, na jejíž tvorbě se člověk podílí, je správná. Otevřený světový prostor neposkytuje člověku pravomoci něco ovlivňovat, pravomoci může mít jen v domově. Není trvale možný jiný svět než svět domovů.

Autor ve svém filozoficko-politologickém rozboru vychází zejména z myšlenky, že zásahy člověka změnily svět tak, že stávající sociální teorie ztratily platnost a je nutno zaujmout zcela nový postoj, který nazývá nadčasový humanismus, schopný vést lidstvo k trvale udržitelné a reprodukce schopné společnosti.

Teorie nadčasového humanismu vychází z poznání zásadního zvratu v řízení rozhodujících procesů života naší planety včetně lidských činností. Člověk převzal od přírody ovládání biologických procesů na celé planetě a začal zásadně ovlivňovat i svůj osud do daleké budoucnosti. Protože lidé jsou nedokonalí tvorové, svoje poslání nekonají dobře a celá biosféra je ohrožena. Změna paradigmatu je tak zásadní a týká se samotné podstaty světa, že všechny současné ideové systémy pozbývají pltnosti. Je nutno se vrátit k přirozeným principům a od nich znovu začít. Přirozené principy potom autor popisuje a určuje další směr ideového vývoje. V něčem se lze vrátit k původnímu prostředí (obroda přirozenosti), v něčem je nutno přijmout nová pravidla života. Vodítkem má být nadčasové myšlení..

Kniha "Sodoma a gomora, poselství zaniklého světa" spadá do žánru Romány. Autorem je Podracký Vlastimil. Kniha je vázaná. Obsahuje 240 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Marek Belza" z roku 2009. Přejeme příjemné čtení.

Kniha "Žluté nebezpečí" s podtitulem Sci-fi romaneto spadá do žánru Romány. Autorem je Podracký Vlastimil. Kniha je vázaná. Obsahuje 366 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Marek Belza" z roku 2008. Přejeme příjemné čtení.

Autor důsledně řeší otázku naléhavého fenoménu naší doby – virtualizace lidského života a stále častěji vyhledávaných úniků do „matrixových“ světů, umožňujících bez většího úsilí si plnit jakékoliv sny a představy. Strhující příběh ze 32. století ukazuje, kam až může dospět snaha dojít osobního blaha na úkor odpovědnosti za zachování existence lidského rodu na planetě Zemi...

Vladimír Hučín (*1952) je nejmladším členem Konfederace politických vězňů. Aktivně vzdoroval normalizačnímu komunistickému a sovětskému okupačnímu režimu. Na rozdíl od jiných polistopadových celebrit, nezpohodlněl pod přívalem poct, občansky pracoval stejně skromně a poctivě dál jako před rokem 1989. Jeho statečný postoj mu v březnu 2001 přivodil propuštění z BIS, teatrální zatčení policejním protiteroristickým komandem a roční vazební stíhání. Kniha žánrově spadá do beletrizující literatury faktu.