Historiografie a sociologie jsou od 19. století dvě navzájem prorostlé disciplíny. Vzájemné ovlivňování, v němž hrálo dějepisectví původně prim, ale v posledních desetiletích ustalo. Sociologie se osamostatnila. Nadále sice zůstala empirickou a kvantitativní, avšak téměř výhradně prézentistickou vědou. Na počátku téměř symbiotické cesty historiografie a sociologie se stále více rozcházely, až se nakonec rozešly téměř úplně. Cílem knihy Historiografie, sociologie a politika paměti je ukázat, že dialog mezi historiografií a sociologií může být nadále přínosný pro obě společenské vědy. Dějepisectví sociologii umožňuje ukotvit současné uvažování o společnosti v nedávné i vzdálenější minulosti. Sociologie naopak pod vlivem kritické teorie historii vede k uvědomění si nesamozřejmosti společenských pravidel. Díky sociologii historici rovněž mohou nahlížet společenské jevy jako sociálně konstruované. V dějinně proměnlivém vztahu dvou sociálních věd, sociologie a historie, je sociologie nenahraditelná z hlediska pochopení a důrazu na sociální a kulturní podstatu utváření společenských jevů, přítomnosti třídních, genderových či rasových stop v historickém materiálu.

Nejpozději počátkem šedesátých let 17. století dospěl Komenský ve svých pansofických snahách k myšlence sestavit výkladový slovník, který by přinášel definice všech důležitých pojmů z oblasti vědění. Rukopis, na kterém pracoval patrně v letech 1662 – 1665, nazval Lexicon reale pansophicum (Věcný pansofický slovník). Dosud spíše jen okrajově využitý pramen dává nahlédnout, jak závažným problémem se v kontextu raně novověkých kultur vědění znovu stal vztah věcí a slov, otázky definice pojmů a celá organizace vědění. Studie obsažené v této publikaci představují vybrané pojmy, jež Komenský do svého slovníku zařadil, a z historických, filosofických, filologických a dalších pozic interpretují jejich sémantický obsah, kulturní význam či rozličné diskursy, v nichž byly užívány.

Sborník obsahuje příspěvky českých i zahraničních badatelů o Komenském a dějinách středoevropských evangelíků v raném novověku (v českém, německém, polském, anglickém a francouzském jazyce). Přináší rovněž edici smlouvy o užívání Betlémské kaple z roku 1612 a tří Komenského politicky a teologicky orientovaných kratších spisů, které dosud nebyly publikovány v českém překladu. Sborník je určen všem zájemcům o kulturní a náboženské dějiny 16.-18. století.

Ústředním tématem monografie je eschatologické myšlení českých protestantských intelektuálů v přelomovém období kolem Bílé hory a v následujících letech jejich exilu. Na příkladu děl dosud opomíjených, přesto však pozoruhodných osobností pobělohorského exilu - Simeona Partlicia, Paula Felgenhauera a Ondřeje Habervešla z Habernfeldu analyzuje autor, jak se eschatologická tématika uplatňuje v kontextu pozdně humanistického vědění universitního typu, v nábožensko-politické propagandě chiliastů a v kruzích pěstujících okultní nauky.