Série: Den opričníka

Cukrový Kreml je sbírka patnácti povídek, která bezprostředně navazuje na Sorokinovu nejslavnější knihu Den opričníka a je jejím pokračováním. Jednotlivé povídky se odehrávají v blízké budoucnosti, v "opričníkovském" roce 2028, kdy v Rusku už znovu vládne car prostřednictvím vražedné gardy svých osobních strážců. Samostatné příběhy jsou přitom tematicky spojeny motivem cukrového Kremlu, pamlsku, který car rozdává dětem. Jeho úlomky se nacházejí v kapsách tuláků, mužiků, opričníků, katů, vězňů i jejich dozorců a stávají se tak metaforou režimu, jenž pomocí nasládlého patriotického sentimentu vytváří fasádu, za níž se skrývá despocie a krutost.

Série: Den opričníka

Kniha ihned po svém vydání vyvolala řadu diskusí a rychle dobyla žebříčky bestsellerů. Během čtyř let již byla vydána v jedenácti evropských zemích. Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car. Země je obehnána Velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy - opričniny. Román nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Noví orpičnici se tu projíždějí v červených mercedesech, vyzdobených psí hlavou na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného hrozí každému, kdo se protiví carově moci, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.

Doktor Garin je epický dobrodružný román, jehož autor nepřestává čtenáře udivovat ohňostrojem nápadů a mistrovskou schopností žonglovat formou. Pohrává si při tom s prvky žánrů satirického, dystopického, epistolárního, fantastického, objevují se v něm i útržky deníků, fragmenty laciných seriálových románů a další brakové literatury. Příběh románu Doktor Garin je situován do blízké budoucnosti: většina evropských a postsovětských států se rozpadla, na jejich místě vznikla řada malých nástupních státečků, vedoucích spolu neustálé boje, stále významnější roli v celém euroasijském prostoru hrají Číňané a islamisté. Vedle lidí obývají svět také další bytosti – malí a velcí tvorové, štětinatí mutanti, žijící v lesních bažinách, zombie… A tímto fantaskním, rozvráceným a rozbouřeným světem nechává autor procházet svého hrdinu, humanistického intelektuála a lékaře Garina (jehož čtenář může znát již z dřívějšího románu Vánice). Garin na svém putování z altajského sanatoria, zničeného při vypuknutí války, prochází řadou bizarních míst a prostředí – komunou ozbrojených anarchistů, úkrytem pašeráků drog, hraběcím dvorcem či sídlem obří statkářky, zažije zničující raketový útok na altajské hlavní město, ztratí při něm svou milovanou ženu, je zajat lesním národem, který jej spolu s dalšími zajatci přinutí k otrocké práci, uniká z jeho zajetí… Jeho putování tak připomíná jinou slavnou knihu ruské literatury – Doktora Živaga, na niž Sorokin odkazuje nejen titulem, ale i řadou motivů, včetně u Sorokina doposud zcela neznámého motivu hluboké lásky, pomáhající jeho hrdinům přežít odloučení, chaos a vraždění a nalézt smysl života.

Sorokinův dystopický román je hořkou satirou na směřování dnešní civilizace. Podobně jako v předchozích románech Den opričníka a Telurie je děj Manaragy situován do nedaleké budoucnosti, kdy je Evropa po celosvětovém válečném konfliktu rozdrobena na nové státy a vyvrácena ze svých kulturních kořenů. Knihy již nikdo netiskne, vzdělání nahrazují chytré implantáty a papírové knihy jsou k vidění jen v muzeích. Mezi snobskou smetánkou se rozšíří nová móda, tzv. book’n’grill: k dobrému tónu patří nechat si ugrilovat vybraný pokrm na vzácných vydáních dřívějších papírových knih. O drahé palivo – knihy, které musí být kradeny z muzejních depozitářů – i o samotné grilování se stará utajené společenství mistrů kuchařů. Do jejich zájmů však neblaze zasáhne neznámá společnost, sídlící v jeskyních hory Manaraga kdesi na severním Uralu, která nemá za cíl nic jiného než zavedení book’n’grillu, doposud drahé zábavy bohatých, do fastfoodových řetězců. Mezi ní a společenstvím mistrů kuchařů tak nezbytně dochází k válce na život a na smrt…

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Román Vladimíra Sorokina Telurie (rusky vyšel v říjnu 2013) je jakousi svéráznou odpovědí na otázku Umberta Eca: Vstoupili už jsme do epochy nového středověku, nebo na nás ta středověká budoucnost čeká za nejbližší zátočinou? Sorokin jako by Ecovi odpovídal: Nový středověk je náš společný celoevropský úděl… Děj knihy se odehrává v roce 2054 po dvou evropsko-islámských válkách, které ze „staré“ (tedy současné Evropy) nenechávají kámen na kameni: V této nové Evropě opět potkáváme křižáky, novou šlechtu, kentaury, opričníky (a vůbec řadu reálií ze Dne opričníka), pravoslavné komunisty, obyvatele SSSR (čti Stalinské sovětské socialistické republiky), templáře, kteří se stanou zachránci Evropy, a ti všichni hledají nový řád a nové absolutno, případně nový ráj, jenž si někteří navozují novým narkotikem, působícím i několik měsíců – telurovými hřeby, odborně zatloukanými rovnou do mozku. Román má padesát kapitol, z nichž každá je napsána zcela jiným jazykem a vždy ze zcela nových, neopakujících se ideových pozic. Je to Evropa, která není schopna se dohodnout, Evropa zachvácena všeobecným zmatením pořádků a hodnot, z něhož jde mráz po zádech.

Vánice, stejně jako předchozí česky vydaná novela Den opričnika, nezapře autorovu zálibu ve fantazii a nadsázce, v absurdních motivech a vizionářství, vpletených do toku realistického vyprávění. Vladimir Sorokin se v ní vrací k tématu, které dobře známe z klasické ruské literatury - k tématu strastiplné cesty mrazivou vánicí. Venkovský lékař Garin se bezpodmínečně musí dostat do vzdálené vesnice a aplikovat jejím obyvatelům vakcínu proti smrtelné exotické nemoci, "černuše". Protože na přepřahací stanici nesežene čerstvý potah, je nucen najmout si místního drobného a tichého mužika Kucku a jeho poněkud podivný dopravní prostředek, tzv. samohyb, poháněný padesátkou maličkých koníků velikosti koroptví. A tato bizarní ekipa se vypraví do zmrzlé krajiny a počínající sněhové vichřice. V klasickém příběhu pána a jeho sluhy udělá Kucka všechno pro to, aby s doktorem dojeli. Do vesnice je to jen sedmnáct verst, ale jejich pouť se stále protahuje: nejprve na dva dny, pak na tři, na čtyři - cesta závějemi a vánicí chystá stále nové překážky: zmrzlého obra, tajemné čtyřstěny, svůdnou mlynářku s jejím mužem-trpaslíkem, zlověstně vyjící vlky. A síly ubývají… Povede se lékaři zachránit nakaženou vesnici? Román je dobrodružným vyprávěním v žánru sci-fi, parodií na výstřelky dnešní civilizace, ale současně i velkou metaforou strastiplné cesty ruské inteligence. Sám autor o něm napsal: "Smysl ruského života spočívá ve fyziologickém přežití. A ruský život - to je mučivě hrdinské zdolávání prostoru. Stát v tomto procesu není náš spojenec, ale nepřítel. Náš stát je přece taky taková věčná vánice, s níž musí obyvatelstvo neustále zápolit. Proto je u nás tak velký a přímo hmatatelný rozdíl mezi exteriérem a interiérem, mezi útulností domova a špinavou, agresivní a nezkultivovanou ulicí. Jakmile doma otevřete venkovní dveře, ocitáte se ve všudypřítomné sociální vánici."

Román Třicátá Mariina láska Vladimíra Sorokina (autora knihy Den orpičníka) byl napsán již v 80. letech, přesto byl v Rusku publikován teprve 25 let po svém vzniku. Šokoval a dráždil nejen sovětské aparátčiky, ale i později ruské nacionalisty do té míry, že Sorokin byl po vydání knihy obžalován z pornografie. Žaloba byla později stažena a román obhájen jako výsostné literární dílo. Román je sice plný míst pro měšťácké prostředí zcela nepřijatelných a každá jeho druhá stránka je vlastně jakýmsi ‚políčkem veřejnému mínění', avšak šokující sexuální scény a obscénní výjevy, které by patrně použity samoúčelně urážely a vyvolávaly odpor, zde kupodivu přinášejí osvobodivý a očistný účinek. Příběh je výčtem devětadvaceti nejrůznějších milostných avantýr hlavní hrdinky, které se při zpětném líčení jeví jako ubíjející a trýznivé tápání. Od každého milostného příběhu hrdinka čeká naplnění svých milostných tužeb, ale teprve třicátý poměr, kdy Marinu svede předseda stranického výboru komunistické strany z velkého moskevského strojírenského závodu, dovršuje tuto cestu, na níž se střídali partneři a partnerky všech barev pleti a všeho věku, od vlastního otce až po amerického špióna Toniho. Marina stojí na prahu nového života a stává se údernicí. Třicátou Mariinu lásku lze číst jako grandiózní perzifláž - parodii na socialistický realismus budovatelských románů, ale stejně tak ji můžeme vnímat jako existenciální román. Její autor je jedním z těch, kdo pohřbili epochu literatury "stojící ve službách" - lhostejno zda lidu, národa, společenské prospěšnosti, pokroku, budování, boje za lidská práva či návratu k Bohu. Jeho dílo však před čtenářem leží jako podivuhodný, závažný a inspirující artefakt.

Popis není dostupný

Kniha "Fronta" spadá do žánru Romány. Autorem je Sorokin Vladimír. Obsahuje 304 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Malá Skála" z roku 2003. Přejeme příjemné čtení.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Cukrový Kreml je sbírka patnácti povídek, která bezprostředně navazuje na Sorokinovu nejslavnější knihu Den opričníka a je jejím pokračováním. Jednotlivé povídky se odehrávají v blízké budoucnosti, v "opričníkovském" roce 2028, kdy v Rusku už znovu vládne car prostřednictvím vražedné gardy svých osobních strážců. Samostatné příběhy jsou přitom tematicky spojeny motivem cukrového Kremlu, pamlsku, který car rozdává dětem. Jeho úlomky se nacházejí v kapsách tuláků, mužiků, opričníků, katů, vězňů i jejich dozorců a stávají se tak metaforou režimu, jenž pomocí nasládlého patriotického sentimentu vytváří fasádu, za níž se skrývá despocie a krutost.

Kniha ihned po svém vydání vyvolala řadu diskusí a rychle dobyla žebříčky bestsellerů. Během čtyř let již byla vydána v jedenácti evropských zemích. Rusko v roce 2027. Po době zmatků a období restaurace zde znovu vládne car. Země je obehnána Velkou zdí a odříznuta od zbytku světa. Životní standard je udržován pouze vývozem nafty a plynu a jediným státem, s nímž Rusko udržuje přátelské styky, je Čína, která do něj exportuje veškeré zboží, od Boeingů po toaletní papír. Na Sibiři žije 28 miliónů Číňanů a čínština se stává módním jazykem… Takový je svět Sorokinovy ostré antiutopistické satiry, které zobrazuje jako zemi navracející se k temným dobám Ivana Hrozného s hrůzovládou jeho osobní gardy - opričniny. Román nabízí grandiosní obraz Ruska na cestě zpět k minulosti. Myšlení a jazyk 16. století se tu mísí s novodobými reáliemi, asiatský despotismus, korupce a cynismus se spojují s moderní technologií a ruským nacionalismem. Noví orpičnici se tu projíždějí v červených mercedesech, vyzdobených psí hlavou na chladiči a koštětem na kufru. Tyto symboly stejně jako v době Ivana Hrozného hrozí každému, kdo se protiví carově moci, že bude nemilosrdně smeten z ruské půdy. Sorokin tak především varuje před nebezpečným směrem dalšího politického vývoje, před sklonem k isolacionismu a tendencí k barbarství, která se mu zdá být částí ruské metafyziky.