Kniha Disonance a fata morgána je závěrečnou částí dlouhodobého projektu mapujícího českou literaturu 20. století, stejně jako metodologické možnosti, jimiž v současnosti disponuje literární historie. Projekt byl zahájen v roce 2010 publikací Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905–1923 a pokračoval pak dalšími díly: Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924–1934 (2014), Věk horizontál. Česká literatura v letech 1935–1947 (2017) a Chór a disonance. Česká literatura 1947–1963 (2022). Aktuální svazek se věnuje období od roku 1964 do roku 1971. Titul odkazuje k specifické charakteristice periody, která je typická kontradikcemi a paradoxy. Krátké období, v němž individualistické hlasy vítězily nad režimní „chóričností“ a otevíraly výhled do velkého světa svobody, bylo přerušeno drastickými událostmi okupace v srpnu 1968 a následnou „normalizací“. Víra v nově nabývanou svobodu se ukázala na dlouhý čas jako iluze, jako fata morgána, která vyvstane na obzoru a náhle zase zmizí. V jednotlivých kapitolách věnovaných českému i evropskému myšlení, poezii, próze, dramatu, významu překladové literatury, myšlení o literatuře, ale také roli dobového filmu či populární kultury, se autoři převážně z okruhu Centra novější české literatury Filozofické fakulty Jihočeské univerzity a pražského Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK pokoušejí záměrně metodologicky odlišným způsobem uchopit historicky různorodě založené situace. A to jak v kontextu dobových filozofických a estetických úvah a konkrétních uměleckých postupů, tak z hlediska reflexe dobové situace naplněné očekáváním, tvůrčím a myšlenkovým entuziasmem, ale také frustrací a planými iluzemi. – Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

V sérii studií o románovém stylu si autor klade několik základních otázek: Co utváří styl prozaické exprese? Podílí se tato stylová specifičnost konkrétního díla na jeho uznání a dlouhodobém setrvání ve společenském diskursu navzdory proměnám doby? Anebo naopak právě tato specifičnost jeho uznání odkládá, pozdržuje nebo i trvaleji neguje, což v důsledku určuje, zda se ono dílo stane kanonickým, či antikanonickým? V první části knihy nabízí autor několik teoretických studií, jež se pokoušejí postihnout možné obecné prvky stylu, jako jsou rytmus, rozpornost nebo "rozepře", figurace, slovník atd. Využívá přitom metodologických opor z oblasti teorie řečových aktů a analytické filosofie (John Searle či Donald Davidson), neopragmatismu (Richard Rorty) nebo francouzského poststrukturalismu (Jean-François Lyotard). Ve druhé části pak v několika případových studiích zkoumá konkrétní poetiky autorů, a to jak těch, jejichž díla se stala kanonickými (Jaroslav Hašek či Milan Kundera), tak i těch, kteří dlouhodobě zůstávali mimo širší pozornost a jejichž poetiky byly definovány jako menšinové či okrajové, byť se jejich uznání v čase posouvalo (Ladislav Klíma, Jaroslav Durych či Karel Schulz).

Kniha Chór a disonance. Česká literatura 1947-1963 je volným pokračováním předchozí třísvazkové řady Dějiny nové ("nové") moderny a součástí dlouhodobého projektu Centra novější české literatury Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. V první části knihy se autorský, který tvoří literární a umělečtí historici a teoretici z filozofických fakult Jihočeské a Karlovy univerzity, zabývá kulturními a ideovými souvislostmi této komplikované doby, kdy se po roce 1948 komunistický režim v Československu pokoušel o manipulaci celé společnosti ve jménu realizace utopického projektu příštího společenského "ráje". V jednotlivých kapitolách se jejich autoři pokoušejí tyto dobové proměny oficiální literatury a kultury popsat a uchopit. Pozornost je však věnována i - mnohdy osamoceným -kulturním aktivitám vzdorujících jedinců či malých skupin, které usilovaly o svobodný projev a autonomní tvůrčí gesto, a to navzdory totalitárnímu úsilí o jejich ovládnutí a uzavření neprostupnou hranicí, jež oddělovala takzvaný socialistický tábor od zbytku světa. Druhá část pak mapuje morfologické proměny jednotlivých literárních druhů v daném období - lyriky, epiky a dramatu, a to vždy s ohledem na jejich širší kulturní a společenský kontext. Knihu doplňují též přehledy vybrané soudobé literární a kulturní produkce doplněné o významné společenské a politické události.

Cílem kolektivní monografie Pokušení neviditelného: Myšlení moderny není podat komplexní zprávu o veškerých hnutích mysli mezi modernisty, ale ukázat na vybraných případech proměny tohoto myšlení, jeho transformace či případný kolaps. Jednotlivé studie pokrývají zejména období první poloviny dvacátého století, kde jsou tyto radikální proměny nejviditelnější. Úvodní studie se soustředí na jeden z "krizových stavů" moderny a (razantního) procesu modernizace konce 19. a počátku 20. století, tzv. krizi jazyka. Obrací se k českému myšlení o literatuře první poloviny 20. století a jeho proměnám či k textům pražského funkčně-strukturalistického ohniska klasického období, které jsou analyzovány pomocí komputačních nástrojů. Další studie se věnují vztahům fantasie a skutečnosti v meziválečných textech českých prozaiků, proměnám myšlení Karla Teigeho, dynamizaci pojmu obrazu či reflexí socialistického umění v českém kulturním prostředí druhé poloviny 30. let. Závěrečné studie se soustředí na myšlení autorů konce moderny, na pochybnosti o moderně patrné v jejich textech i na pokusy o hledání východisek a nových možností.

Série: Dějiny nové moderny

Třetí díl experimentální koncepce dějin české literatury. Období 1935-1947 přináší řadu proměn moderny, její konfrontaci s kataklyzmatickými historickými událostmi, s ideologií, s momenty, kdy svoboda kreace a myšlenky byla nahrazována mocenskou kontrolou. Tyto faktory způsobují nezbytnost redefinice modernistických konceptů, promýšlení vztahu mezi individuální existencí, ideálem a reálnými dějinami. I z těchto důvodů se u slova nová v názvu knihy objevují uvozovky. Moderna prochází periodou vystřízlivění, pochyb a transformací. Konfrontace modernistických konceptů s mocí preferující kontrolovatelný tradicionalismus, se situacemi, v nichž osobnosti uměleckého světa prochází perzekucí, jsou umlčovány a nahrazovány přičinlivými personami druhého a třetího řádu, je zase důvodem zvoleného podtitulu Věk horizontál.

Maxwellův démon je koncipovaným souborem studií, které se zabývají zejména tématem reprezentace objektů a událostí v literárních textech, problematikou řečových aktů v literatuře a otázkou, zda literatura existuje jako specifický institucionální fakt. Nemalý prostor je pak věnován i vztahu fikce a ne-fikce (resp. zde literatury a ne-literatury), kterýžto je ohledáván na nejrůznějších typech takzvaně nefikčních textů (cestopis, deníkově stylizovaný záznam, memoár, historický výklad). Konceptualizace problémů je inspirována obzvláště anglosaskou teorií jazyka a analytickou filozofií, především pak řečovými akty v pojetí J. L. Austina a v návaznosti na to Johna Searla, z jehož díla byl převzat zejména koncept institucionálního faktu. Za dokladový a analyzovaný materiál v knize slouží zejména texty české literatury (Majerová, Čapek, Deml, Hostovský, Weiner) a české literární kritiky (Götz, Grossman, Blažíček). Svazek obsahuje jmenný rejstřík a je doplněn obrazovou přílohou.

Autor se v knize zabývá dílem Olgy Barényiové, česko-německé spisovatelky, která publikovala česky řadu děl v letech 1941-1945 a po svém odchodu do Rakouska pak několik kontroverzních protičeských románů. Z domácího obzoru poté zcela zmizela, přestože její romány a divadelní hry měly ve své době bohatou reflexi recenzentů. Informace o životě autorky jsou velice kusé a někdy mají podobu mytické senzace. Proto se autor rozhodl soustředit nikoliv na životní osudy autorky, ale především na komplexní analýzu a interpretaci celého konvolutu jejích děl - románů, povídek, divadelních her a esejů. Věnuje rovněž pozornost dobovým recenzím a časopiseckým reflexím tvorby Olgy Barényiové. Při tom si klade obecnější otázky týkající se vztahu rétorických strategií autora a dobového veřejného diskursu či proměny autorčina slovníku ve vztahu k jazyku, lokalitě a době. Součástí knihy je obrazová a dokumentární příloha. - Vychází za podpory Ministerstva kultury ČR

Série: Dějiny nové moderny

Zajímají vás alternativní dějiny české literatury? Tato kniha navazuje na Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905-1923 téhož autorského týmu. Obsahuje stejně přehlednou Plochu času i Mapu polí literárního a kulturního dění dané periody. Kniha zasazuje literární dění do domácího i světového kontextu, analyzuje pohyb a kontradikce dobového diskursivního vlnění z hlediska dominantních dobových metafor, které na sebe strhávaly pozornost ve veřejném prostoru a utvářely řeč a imaginaci doby. Bohatý obrazový doprovod dokumentuje jak knižní produkci sledovaného období, tak dobové výtvarné přístupy ke knižní obálce.

Kolektivní monografie Jazyky reprezentace tematicky i autorsky navazuje na stejnojmennou knihu, vydanou v roce 2012. Prezentuje dvacet českých či anglicky psaných studií, které se z různých úhlu pohledu zabývají tématem vyznačeným podtitulem Reprezentace nacionality jako mocenská strategie v literatuře a popkultuře. První část knihy se z teoretické perspektivy soustředí na vztah literární reprezentace a moci, problematiku reprezentace v díle Wolfganga Isera, na Cervantesova Dona Quijota, Nemoc času Roberta Pazziho či na otázku literárního kánonu. Část druhá tematizuje reprezentaci nacionality v české literatuře devatenáctého a dvacátého století: jejím tématem jsou obrazy amerických Čechů, eugenika v české literatuře, otázky nacionality a internacionality nebo reprezentace češství a židovství v textech Viktora Fischla. Závěrečná část pak ohledává otázky reprezentace, moci a nacionality za hranicemi české literatury i za hranicemi tzv. vysokých uměleckých žánrů: jejím tématem se stávají strategie jazykové konverze autorek, které tvoří v cizím jazyce i prostředí, Waverley Waltera Scotta, proměny reprezentace ruské identity, obrazy polských ekonomických migrantů i fiktivní turistický průvodce východoevropskou republikou Molvania.

Popis není dostupný

Série: Dějiny nové moderny

Česká literatura v letech 1905 - 1923. Oceněno Magnesií literou 2011 - Litera za literaturu faktu.

Ve čtyřech studiích předkládají autoři čtenářům výsledek svého tázání po možnostech a limitech psaní literární historie. Každý autor vychází z jiného materiálu a opírá se o odlišné zkušenosti s literární vědou v zahraničí. Oběma autorům je společné přesvědčení, že by se nemělo o dějinách národní literatury uvažovat pouze v kontextu české kultury, protože ta se neustále konfrontuje s cizojazyčnými podněty a pod vlivem těchto konfrontací se zákonitě proměňuje. Tímto pohledem vnášejí oba autoři do českého přemýšlení o literárních dějinách zcela nové impulsy.

Kniha "Existencialisté" s podtitulem Existenciální fenomény v české próze dvacatého století. Autorem je Papoušek Vladimír. Obsahuje 468 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Torst" z roku 2005. Přejeme příjemné čtení.

Česká literatura v americkém exilu v letech 1938-1968. Soubor studií věnovaných třem českým literátům, kteří opustili českou domovinu v mezidobí 1938-48 a usadili se ve Spojených státech - E. Hostovský, Z. Němeček a M. Součková.

Esejistická kniha představuje život a dílo Egona Hostovského v širším kontextu dějinných událostí 20. století, jichž byl spisovatel svědkem i obětí. Její autor usiluje o prolnutí pásma své interpretace autorova díla s řečí dobových dopisů a dokumentů, na jejichž základě lze odkrývat řadu souvislostí vztahujících se k proměnám autorovy poetiky, tak aby se osvětlily kontrasty či paralely mezi řečí Hostovského beletrie a řečí samotného autora v nebeletristických typech textů. Úvodní kapitola knihy je úvahou na téma spisovatel a ideologie, následující tři se pak zabývají autorovým životem a dílem v době prvního exilu, po roce 1948 a v období od šedesátých let do jeho smrti v roce 1973. Dílo přináší nejen řadu dosud nezveřejněných dobových materiálů a textů (např. Manipulace ždanovovské linie v ČSR) a zcela nové informace o životě a díle Egona Hostovského, ale zároveň nabízí specifický pohled na osud moderního spisovatele v turbulencích dějin 20. století.

Kniha "Egon Hostovský" spadá do žánru Romány. Autorem je Papoušek Vladimír. Obsahuje 188 stran. Jedná se o počin nakladatelství "H+H" z roku 1996. Přejeme příjemné čtení.

Třetí díl experimentální koncepce dějin české literatury. Období 1935-1947 přináší řadu proměn moderny, její konfrontaci s kataklyzmatickými historickými událostmi, s ideologií, s momenty, kdy svoboda kreace a myšlenky byla nahrazována mocenskou kontrolou. Tyto faktory způsobují nezbytnost redefinice modernistických konceptů, promýšlení vztahu mezi individuální existencí, ideálem a reálnými dějinami. I z těchto důvodů se u slova nová v názvu knihy objevují uvozovky. Moderna prochází periodou vystřízlivění, pochyb a transformací. Konfrontace modernistických konceptů s mocí preferující kontrolovatelný tradicionalismus, se situacemi, v nichž osobnosti uměleckého světa prochází perzekucí, jsou umlčovány a nahrazovány přičinlivými personami druhého a třetího řádu, je zase důvodem zvoleného podtitulu Věk horizontál.

Zajímají vás alternativní dějiny české literatury? Tato kniha navazuje na Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905-1923 téhož autorského týmu. Obsahuje stejně přehlednou Plochu času i Mapu polí literárního a kulturního dění dané periody. Kniha zasazuje literární dění do domácího i světového kontextu, analyzuje pohyb a kontradikce dobového diskursivního vlnění z hlediska dominantních dobových metafor, které na sebe strhávaly pozornost ve veřejném prostoru a utvářely řeč a imaginaci doby. Bohatý obrazový doprovod dokumentuje jak knižní produkci sledovaného období, tak dobové výtvarné přístupy ke knižní obálce.

Česká literatura v letech 1905 - 1923. Oceněno Magnesií literou 2011 - Litera za literaturu faktu.