Kniha Bůh písně není mrtev je nejen sbírkou publicistických textů Vladimíra Merty, písničkáře, který posunul český folk k hranicím eseje. Je také cenným dokumentem, přispívajícím k mapování půlstoletí české historie, kultury a uměleckého boje za svobodu. Více než šestisetstránkový unikátní soubor úvah, komentářů a esejí, jež pokrývají desetiletí bouřlivé české i československé historie, reflektuje jak Mertův osobní umělecký vývoj, tak širší společenské změny od šedesátých let až po současnost. Texty nesou autorův charakteristický rukopis: kombinaci hlubokého zamyšlení a ostrého vtipu umělce, který redefinoval českou hudební scénu. Mnoho z textů má charakter dějinného fragmentu, který čtenáře vtáhne zpět do časů, kdy písničkáři jako Vladimír Merta byli hlasem odporu proti komunistickému režimu. Závěrečná esej Mrazivá mystika války, která získala Cenu Toma Stopparda 2024, přinutí čtenáře zamyslet se nad propastí mezi slovy a činy. Kniha ikony českého písničkářství je určena každému, kdo se zajímá o novodobou českou kulturu, historii a umění. Je ideálním zdrojem poznatků a souvislostí pro studenty, historiky, pamětníky, hudební nadšence a všechny, kdo hledají inspiraci a nové úhly pohledu. Nejde jen o knihu, jde o cestu časem a prostorem, která odhaluje pravé hodnoty a otázky, jež rezonují s každým, kdo miluje hudbu, kulturu a svobodu projevu. Vydání finančně podpořilo Ministerstvo kultury ČR.

Kniha rozhovorů Vladimíra Merty z let 1970-2021 s názvem Písničkářství je stav duše vychází v rámci volné řady jeho spisů jako svazek klíčový, nikoli jen doplňující. Zachycuje Mertovo živé, provokativní a inspirující myšlení v průběhu více než padesáti let, a je tak jeho neustáleným autoportrétem, kronikou doby i studijním materiálem k dějinám české folkové písně, poezie, společnosti i dobových poměrů. Vladimír Merta se ve svých odpovědích nikdy necenzuruje, je upřímný a otevřený. Autostylizace a patos mu vždy byly cizí. Dva rozsáhlé rejstříky ukazují, že je zde o čem a o kom číst, rozhodně nejde jen o povídání o obecných věcech. Merta si někdy protiřečí, někdy je zcela přesný, jindy v danou chvíli jen přibližný - přesně tak, jak se to v tvořivém myšlení ve stavu zrodu má dít.

Rozsáhlý román známého písničkáře je svým obsahem, stylem i celkovým vyzněním dílem v současné české próze zcela ojedinělým. Vpravdě postmoderní próza, pracující s nesčetnými citáty, aluzemi, persiflážemi a pastišemi, je zdrcujícím šklebem nad českou dobou předlistopadovou, těsně polistopadovou i současnou. Stejně jako Jaroslav Hašek ve svém Švejkovi, i Vladimír Merta ve svém Popelnicovém románu zcela rezignuje na psychologii a realistický popis postav. Ty jsou mu - stejně jako Haškovi - pouhými figurínami ve hře, jejímž smyslem je ukázat to, co je nesmyslné, trapné, směšné - a přitom hrůzné. A stejně jako u Haška, i zde se pracuje s repeticemi, nekonečnými plky, s lidským žvaněním. Hlavními Mertovými vyprávěcími prostředky jsou humor, vtip, nadsázka, ironie a sarkasmus. I v tom je legitimním dědicem Haškovým. Popelnicový román není kniha na jedno přečtení. Je to prozaický vulkán, který hrozí zavalit čtenáře lávou přesně mířené legrace, z níž mrazí.

Monografie pojednává o hudbě ve filmu - jevu éterickém, pomíjivém a neuchopitelném slovy. Dnešní technologie filmového záznamu se neustále vyvíjejí, ale všichni tvůrci stále řeší odvěké otázky: Proč znovu a znovu skládat hudbu ke stále unifikovanějším filmům? Mluví režisér a skladatel stejnou řečí? Kde začíná svoboda skladatele a končí služebnost společnému dílu? Jak vnímá film skladatel, režisér filmu nebo divák? Kde se stýká univerzální citlivost s egoismem tvůrčí vášně? Obohacují se navzájem, nebo jen parazitují na dobovém a módním? Autor knihy se k psaní hudby pro dětské animované filmy dostal v dobách, kdy nesměl jako folkový písničkář veřejně vystupovat. Jako zkušený profesionální hudebník umí hrát i na improvizované nástroje a zvládl práci ve studiu. Vlastní povahu práce skladatele hlouběji nahlédl později, když začal přednášet své zkušenosti studentům FAMU, jimž setkání s živým hudebníkem mnohdy výrazně pomohlo při orientaci ve světě tónů. Nejvýznamnější přínos této odborné publikace je v syntéze obecně platných principů a popisu vlastních zkušeností s psaním a nahráváním filmové hudby rukodělně v domácím studiu. Text je prokládán praktickými návody a triky pro nahrávání, názorně ukazující zákulisí muzikantské kuchyně. Připojené komentáře řady filmových profesí a vyznání hudebníků pak doplňují pokus o ucelený pohled na předmět a rozšiřují práci nad rovinu autorovy možná teoreticky omezené, zato ale prožité a stále korigované zkušenosti. Obsah: Jak číst knihy o hudbě? (Múzičnost, muzikalita, amúzie * Mozek, oko a ucho * Mág a magie hudby na úsvitu kulturních dějin * Historické pozadí a jeho stylizace * Orgiastické rituály, erós a moc * Moc hudby na pozadí doby * Melodie a atonalita * Proměny hudební stavby * Melodie řeči a vypravěč * Animace, móda, trh a média * Demokracie hudby a etika * Politizace hudby, etika a zneužití hudby mocí * Klišé a alternativa * Skladatel a spektákl * Kulturní imperialismus globálního popu * Tanec a rytmické gesto * Hudba a originalita * Fascinace hlasem * Vnímání hudby tělem * Jak posloucháme hudbu ve skutečném životě, jak ve filmu? * Absolutní svoboda hudby a generační tabu * Pravdivost a pravděpodobnost hudebního dramatu * Muzikantský slabikář) * Múzické aspekty filmové řeči (Vzdělání, nebo intuice? * Symbióza hudby a filmu * Kořeny hudby pohledem filmaře * Skrytá hudba obrazů - jak slyšet viděné? * Obraznost a hudba * Hudba a vizualita * Melodie jako příběh * Sny a realita * Herec, loutka a gesto * Jak slyšet sama sebe? * Hudební představa * Umění neříct vše * Velký příběh víry * Hudebnost příběhu * Umění naslouchat * Konvence a komerce * Skladatel jako demiurg stylu * Mýtus a skutečnost * Hudební drama * Funkce scénické hudby * Hudební smog v animovaném filmu * Proměny vnímání zvuku v prostoru příběhu * Hudebník a scénář * Role vypravěče * Vjem, počitek a prožitek * Diktatura paní Módy) * Psychologie smyslu, překonávání hranic (Synkretické vnímání * Nástrojové barvy * Překonávání hranic) * Skladatel v továrně na umění (Racionální vyprávění, nadsázka a klam * Sound canvas - organizace zvukového materiálu * Vizuální inspirace a hudební příběh * Filmový čas a temporytmus) * Hudba a divák (Hranice symfonického kýče * Krása není líbivá * Dotvoření nahrávky * Eklektik a originál * Technologie a stylové roviny filmu * Styly animace a kompozice * Kouzlo hudebního motivu * Mezižánry a mobilita animace * Fiktivní realita a skutečnost * Herec a animátor * Scénická hudba a žánr * Dětská hudba - nebo hudba zdětinštělých skladatelů? * Polopravdy a klišé * Stisk doby * Amatér ve studiu * Skladatel-interpret v domácím studiu * Vzorce prostorového vnímání * Setrvalost práce a vrtkavost úspěchu * Pravda fikce a klam realismu* Recyklace historických záznamů * Gender a krása)* Myšlení nástrojem (Povaha hudebníka - inspirace a náhoda * Konvence a inovace * Krást či nekrást? * Triky z domácího studia * Charaktery postav a nástrojů * Instrumentace charakterů * Věčný začátek * Skladatel

První souborné a autorizované vydání písňových textů Vladimíra Merty (* 1946) přináší na tisíci tiskových stranách zpívanou poezii jedné z nejvýznamnějších osobností českého písničkářství. Svazek shrnuje všechny Mertovy písňové texty od roku 1966 do současnosti: představuje jeho známé i méně známé písně, texty které dosud nebyly zhudebněny i libreto monoopery Ikariana. Mimořádné slovesné dílo představuje osobitého a uznávaného zpívajícího básníka jako jedinečného tvůrce – a navíc poskytuje čtenářům i působivé lyrické svědectví o autorově životě, názorech a občanských postojích v uplynulých téměř padesáti letech.

Druhé album Vladimíra Merty, významného představitele našeho městského písničkářství, má zajímavý osud. Jeho první deska, kterou natočil během studií v Paříži v roce 1968, se domů jen pašovala. K nabídce na vydání druhého (prvního domácího) alba přistoupil pečlivě, vybral 11 písní a v únoru 1970 je natočil. Šokovaná textová komise nechala okamžitě smazat první píseň Nebylo mrtvých a není raněných, reagující na srpnové události. Poté byl zakázán název alba Pravda o Marii a deska měla být prodávána jen pod jménem autora, ale za několik dnů byla zakázána kompletně celá a záznam zlikvidován. Propašovaná nekvalitní kopie kolovala léta mezi fanoušky. Po více než 40 letech se podařilo najít původní pás, a album tak vychází v autorem zamýšlené podobě, kdy mnohé písně již dávno získaly statut legendy: Písmenková láska, Uplakaná Země paní Pampelišky, Jano! Jano! Jano!, Dobrodruh, Pravda o Marii...

Legendární "pařížské" Mertovo album vychází ke 40. výročí svého vydání. Zvukově upravené vydání respektuje původní podobu autorského záměru i vydavatelské firmy Vogue a obsahuje booklet s dobovými dokumenty i vzpomínkou Vladimíra Merty na dobu i okolnosti vzniku této desky.

Popis není dostupný

Popis není dostupný