Stolní společnost kolem Vladimíra Macury (v první fázi Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík a Vladimír Novotný, posléze rozšířená o Jasnu Hlouškovou, Pavla Janouška, Antonína Kostlána a další) začala v osmdesátých letech na Macurův popud psát "stolní paměti". Pod názvem Dopijem a pudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Vladimír Macura jako jediný ze stolní společnosti nadále doplňoval a dopisoval ještě v devadesátých letech. Dětství v Ostravě, šedesátá léta i specifický pohled na dobu normalizace doplňují třeba i vzpomínky na listopad 1989, viděný skrz akademické prostředí. Co to byl Baltský svaz a kdo patřil do Klikoživu? A co říkal Jankovičův trpaslíček? Paměti Vladimíra Macury vycházejí vůbec poprvé a jsou doplněné reprezentativním výborem z Macurovy básnické tvorby (vedle sbírky Nehodný kos i další verše z šedesátých a sedmdesátých let). Edičně připravil Michal Jareš.

Svazek přináší šest souborů studií, v nichž Macura postupně cizeloval své pojetí modernistické a socialistické kultury. První čtyři oddíly obsahují práce o světové literatuře a teorii (např. Joyce, Tvardovskij, Lotman), studie o českém marxismu (Fučík, Nejedlý, Štoll) a stati o Macurových básnických a prozaických vrstevnících (např. J. Šimon, K. Sýs, D. Hodrová nebo J. Frais). Zbylé dva oddíly zahrnují disertační práci Otázky poetiky české socialistické literatury (1986), v níž Macura shrnul své lingvoliterární studie a také titulní soubor sémiotických esejů Šťastný věk (1992). V ucelené podobě jsou tu tak představeny Macurovy práce o kultuře, v jejíž tradici vyrůstal a kterou s kritickým odstupem objevně reflektoval.

Série: Spisy Vladimíra Macury

Šestý svazek vybraných spisů Vladimíra Macury představuje autorovy prozaické texty vyrůstající z autentické – a mnohdy i přiznaně autobiografické – zkušenosti se soudobou českou znormalizovanou přítomností, kterou nejen dokumentují, ale také rozkrývají a demaskují. Román Občan Monte Christo (1993) a povídkové sbírky Něžnými drápky (1983) a Hra na něco (1995) tak tematizují hrdiny, kteří se ze všech sil snaží prostřednictvím rozmanitých sociálních a komunikačních her ovládnout vlastní život, leč tato jejich snaha je přečasto dostává do bizarních a groteskních situací, naznačujících absurditu světa, v nichž je jim dáno žít a být.

Série: Spisy Vladimíra Macury

První svazek spisů Vladimíra Macury představuje jeho badatelské dílo zasvěcené českému 19. století. Svazek Znamení zrodu a české sny shrnuje studie k danému tématu, přičemž vychází z intence autora. Zahrnuje třetí vydání Macurovy klíčové monografie Znamení zrodu, v níž sémioticko-kulturologické analýze podrobil národní obrození. Interpretace kultury jako znakového systému je východiskem i souboru studií a popularizačních textů Český sen v druhé části svazku. Do třetího oddílu zařazujeme další studie, jež byly doposud publikované pouze časopisecky či ve sbornících a jež autor začal adaptovat pro pokračování svého Českého snu. Tento soubor dokládá, že Macurův názor na české 19. století byl komplexní a právem se jeho dílo stalo formativním pro české humanitní vědy.

Série: Spisy Vladimíra Macury

Ve svém nejvýznamnějším prozaickém díle, tetralogii Ten, který bude, se výrazně propojil talent literárního vědce a beletristy. Cyklus netradičních historických próz z doby českého národního obrození sestává ze čtyř dílů, z nichž dosud byly publikovány tři: Informant (1992), Komandant (1994) a Guvernantka (1997). Čtvrtý díl Medicus vychází v tomto svazku poprvé.

Základ publikace tvoří reedice knihy Šťastný věk. Symboly, emblémy a mýty 1948-1989, která vyšla poprvé v roce 1992. Jde o metodologicky inspirativní a dosud nepřekonanou emblematickou analýzu české socialistické kultury. Původní soubor sémiotických esejů doplňuje výběr z literárněhistorických studií, které významný literární vědec a spisovatel (1945-1999) věnoval problematice poválečného umění, doslov Tomáše Glance a obrazová příloha.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Šestý svazek vybraných spisů Vladimíra Macury představuje autorovy prozaické texty vyrůstající z autentické – a mnohdy i přiznaně autobiografické – zkušenosti se soudobou českou znormalizovanou přítomností, kterou nejen dokumentují, ale také rozkrývají a demaskují. Román Občan Monte Christo (1993) a povídkové sbírky Něžnými drápky (1983) a Hra na něco (1995) tak tematizují hrdiny, kteří se ze všech sil snaží prostřednictvím rozmanitých sociálních a komunikačních her ovládnout vlastní život, leč tato jejich snaha je přečasto dostává do bizarních a groteskních situací, naznačujících absurditu světa, v nichž je jim dáno žít a být.

První svazek spisů Vladimíra Macury představuje jeho badatelské dílo zasvěcené českému 19. století. Svazek Znamení zrodu a české sny shrnuje studie k danému tématu, přičemž vychází z intence autora. Zahrnuje třetí vydání Macurovy klíčové monografie Znamení zrodu, v níž sémioticko-kulturologické analýze podrobil národní obrození. Interpretace kultury jako znakového systému je východiskem i souboru studií a popularizačních textů Český sen v druhé části svazku. Do třetího oddílu zařazujeme další studie, jež byly doposud publikované pouze časopisecky či ve sbornících a jež autor začal adaptovat pro pokračování svého Českého snu. Tento soubor dokládá, že Macurův názor na české 19. století byl komplexní a právem se jeho dílo stalo formativním pro české humanitní vědy.

Ve svém nejvýznamnějším prozaickém díle, tetralogii Ten, který bude, se výrazně propojil talent literárního vědce a beletristy. Cyklus netradičních historických próz z doby českého národního obrození sestává ze čtyř dílů, z nichž dosud byly publikovány tři: Informant (1992), Komandant (1994) a Guvernantka (1997). Čtvrtý díl Medicus vychází v tomto svazku poprvé.