Pomyslná tečka za oslavami velkého výročí a mnoho otazníků a vykřičníků do budoucnosti! Vybudovali jsme funkční stát? Kde je hranice mezi vlastenectvím a nacionalismem? Stálo vůbec zato zakládat republiku? Moderátor pořadu Historie.cs Vladimír Kučera a Karel Kučera položili tyto a podobné otázky významným osobnostem z různých oblastí a různých názorů. Otázky, které zazněly: Není první republika, tak jako třeba řada hudebních hvězd, slavná hlavně proto, že umřela brzo a tragicky? Historici nemají rádi „kdyby“, ale užijme ho: jak by na Evropu dopadla agresivita nacistického Německa či sovětská expanze, kdyby zůstalo zachováno Rakousko-Uhersko coby středoevropská velmoc? Jsme potomci Jana Husa, nebo husitů? Uvědomoval si vůbec někdo z „otců zakladatelů“ při vzniku Československa, že vzniká stát národnostně velmi nesoudržný? Přes dosud velmi vychvalované národnostní zákony byla tato otázka, jak ukázala historická praxe, pro stát zničující Jak vnímáte ideový výbuch toho antikatolicismu, který přišel zejména tedy v Praze a větších městech, které byl symbolizovaný stržením Mariánského sloupu? Je to právo, anebo výsada považovat náš český prostor jako domov? Mnoho se už namluvilo o národnostní pestrosti první republiky. Byla první republika Babylonem? Z odpovědí: Když si člověk představí na jedné straně Německo a na druhé Rusko, uvědomí si, že mu vlastně v tom „žaláři národů“, tedy Rakousko-Uhersku vůbec není zle. Češi se nemusí psát jako národ s velkým „N“ a přemýšlet o svém osudu a řešit všechna ta velká historická témata. Naopak, žijí si svůj příjemný, ničím nerušený život obyčejného člověka. To je mýtus Česka. Já tomu říkám „mýtus českého Hobitína“. Co jsou české zájmy? Ten pokřik o prosazování českých zájmů v Bruselu, který dnes tak často slyšíme, je směšný v tom, že nikdo z těch křiklounů nedefinoval, jaké zájmy tam chce prosazovat a proti komu. Nakonec se z českých zájmů vyklube rum a pomazánkové máslo. Proti československému státu hovoří některá fakta: od počátku s ním příliš nesouzněla velká německá národnostní menšina, často napjaté vztahy se sousedy, komplikující poměry ve střední Evropě, a zejména skutečnost, že náš stát dobrou polovinu svého trvání existoval v absolutní či relativní nesvobodě, v režimu okupace „horké“ i „studené Víme, že demokracie za první republiky byla ve velmi žalostném stavu a pravděpodobně v mnohem horším stavu než dnes. Ale přesto to bylo vlastně nejúžasnější období v dějinách našeho národa. Možná že takhle budeme jednou vzpomínat i na období, které jsme prožili po sametové revoluci až dosud. Kromě osobností z různých názorových okruhů, jako jsou, Karel Schwarzenberg, Daniel Kroupa, Michal Semín, Kateřina Tučková… se autoři ptají českých historiků, mezi něž patří Petr Blažek, Jana Čechurová, Jana Rychlík, Matěj Spurný – i těch, kteří nabízejí pohled z hlediska našich sousedů (Evžen Gál, Maciej Ruczaj, Miroslav Michela, Stefan Zwicker). Kniha reflektuje též pohledy z úhlu okruhů tematických: jazykověda (Karel Oliva), ozbrojené složky (Jindřich Marek), krajina (Martin Škorpík), ekonomie (Jana Švejdová), kultura (Lada Hubatová-Vacková, Petra Ježková) a filosofie (Anna Hogenová). Závěrečné slovo napsal Petr Pithart. Z historických zkušeností mnoha států i společenství lze odvodit zároveň varování: jestliže nepochopíme svou minulost, může se stát, že si ji v budoucnu zopakujeme! To platí bezesporu v každé době.
