Monografie sleduje interpretaci dějin spásy v díle Ambrosiastera, anonymního autora konce 4. století. Ambrosiaster člení svůj výklad do několika etap od stvoření světa po Kristův příchod a eschatologické naplnění a věnuje přitom pozornost především otázkám, které mají dopad na každodenní křesťanský život. Jeho pojetí je představeno ve srovnání s dalšími autory západní teologie konce 4. století, kteří byli jeho současníky, partnery v polemickém dialogu či rozvíjeli podobné motivy.

Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na patristické konferenci, která se konala v Olomouci ve dnech 7.-8. listopadu 2008 pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty a Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Organizátoři se pokusili pozvat širší obec zájemců z řad akademických a výzkumných pracovníků, doktorandů a studentů a nabídli jim, aby formou krátkého příspěvku představili oblast svého zájmu, vlastní přístup a metodu, ať již z hlediska filosofického, teologického, historického nebo literárního. Z tohoto důvodu také nebyla konference tematicky vymezena, organizátoři pouze předběžně navrhli tři tematické oblasti: Antické filosofické a literární motivy u starokřesťanských autorů, Teologie a spiritualita starokřesťanských autorů, Starokřesťanská liturgie a ikonografie. Z dvaceti šesti přednesených příspěvků jich bylo k vydání dopracováno dvanáct, a tak jakkoli sborník nezachycuje celek konference, je cennou ukázkou současné práce českých, moravských i slovenských patrologů zejména mladší generace. Čtenář v něm najde zajímavý mezioborový pohled na rané křesťanství v jeho velké šíři chronologické i tematické.

Příspěvky shromážděné v tomto sborníku zazněly jako referáty na setkání mladých patrologů, které se konalo v říjnu roku 2006 na Cyrilo­metodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pod patronací Centra pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty. Matyáš Havrda představuje pojetí víry Klementa z Alexandrie (cca 150–215) v souvislosti s otázkou po kritériu pravdy a srovnává Klementův koncept víry jakožto anticipace s původním epikurejským významem tohoto pojmu. Václav Němec se věnuje různým metafyzickým roz­vrhům v díle Maria Victorina (cca 285–365) a pomocí srovnání s příbuznými metafyzickými systémy 3.–4. století se snaží zodpovědět otázku po Victorinových filosofických pramenech. Ladislav Chvátal ve svém příspěvku hledá nejpravděpodobnější kandidáty na post přímých textových pramenů Maxima Vyznavače (cca 580–662) s ohledem na jisté tři druhy pohybu, a to jak v aristotelské, tak novoplatónské filosofické tradici. Jana Plátová zkoumá jeden z fragmentů ztraceného díla Hypotyposes Klementa z Alexandrie a upozorňuje na výraznou podobnost Klementova textu s fragmentem kodexu neznámého evangelia, zvaného Papyrus Egerton 2. Vít Hušek se zabýval čistě teologickým problémem milosti a odpuštění hříchů u Ambrosiastra (4. stol.), který rozvíjí neobvyklý motiv naděje na obrácení i po fyzické smrti.Kniha je určena především odborníkům a studentům filosofie, filologie, teologie a kulturní historie, ve své různosti a pestrosti však jistě osloví i širší čtenářské publikum se zájmem o antické křesťanské myšlení a současné české patristické bádání.

Cílem studie je systematicky představit Ricoeurovo pojetí symbolu a ukázat význam symbolu pro filosofii, který autor vyjadřuje větou „symbol dává myslet“. Ricoeur nepřipouští možnost „filosofie bez předpokladů“ a východisko své filosofie nachází v symbolu, který dále má schopnost prostředkovat sebeporozumění subjektu.