Kašlu na to! odpoví Marie Sharpová, když jí kamarádka navrhne, aby se - se šedesátkou na krku - přihlásila do čtenářského kroužku. Lidé v těchto kroužcích vždycky vypadají, že se musí prokousávat knihami jako Mandolína kapitána Corelliho. Mají pocit, že si neustále musí prošťuchovat mozek něčím špičatým, aby jim nepřestal fungovat. Člověk ale bystrý mozek buď má, nebo nemá. Hrdinka prohlašuje: A já stejně už nechci být mladá! Tyhle staré dámy, které v osmdesáti šlapou na kole napříč Mongolskem a v devadesáti se vrhnou na paragliding, nejsou žádné skvělé exempláře starého věku. Ne, jsou to jen tragické chudinky, které se nedokáží vyrovnat se stárnutím. Já chci začít dělat věci pro staré, nikoli pro mladé. Marie je stále příliš mladá, než aby toužila po domácím výtahu nebo si užívala pohodlí vany pro seniory (ale ne až tak moc, aby si neužívala pohodlné boty), přesto však stárne - a má z toho potěšení! Trochu moc se zaobírá tím, zda zanechat sexu - Ouvej! Ouvej! Jsou zde však kompenzace, jako třeba znovu se až po uši zamilovat- tentokrát ale do malého vnuka.
