Neopětovaná láska, ale i vidina lepších zítřků, láska, v níž je také místo pro bolest, omyly a neporozumění - to vše jsou témata knižního výboru z povídek ruské spisovatelky Viktorie Tokarevové (* 1937). V její realisticky psychologické tvorbě, která se již stala součástí fondu klasické ruské literatury dvacátého století, nechybí místo pro humor a ironii, lásku a smrt, překvapivé zvraty a především prostor pro rozbor protichůdných vztahů mezi mužem a ženou. V každé z pěti povídek se autorčiny literární postavy potýkají s každodenními problémy, starostmi a radostmi všedního dne. Zápletky však nepřekypují únavným sentimentem, jak by se mohlo na první pohled zdát - mnohdy se v nich objevuje láska bez příkras, mnohdy přecházející z groteskní roviny v mrazivou vážnost a balancující na hraně tragického a směšného. Konec příběhu autorka často ponechává otevřený a opouští své hrdiny na rozcestí před těžkou životní volbou, čímž dává čtenáři prostor pro vlastní interpretaci postav a jejich osudů. Povídkám přitom nechybí ani kritický podtext břitce komentující období končící sovětské perestrojky. V tom všem spočívá tajemství jejího čtenářského úspěchu napříč generacemi. - Kniha vychází za podpory moskevského Institutu překladu.

Pro Naďku, chytrou dívku bez skrupulí, jsou překážky k tomu, aby se překonávaly. Neexistuje nic, s čím by si nedokázala poradit. Kniha vypráví příběh jejího života od dětství do dospělosti a její cestu za bohatstvím a úspěchem. Naďka je půvabná a líbí se mužům, a také toho umí patřičně využít ke svému prospěchu. Ale i Naďka má jednu slabost - zamiluje se do ženatého muže Andreje. Tak začíná bitva, ve které ze sebe bude muset vydat to nejlepší. Originalita stylu Tokarevové spočívá v kombinování jednoduché a úsporné formy a zobrazovaných témat. Kniha je plná rozporů: zdání a realita, stylizace a skutečnost. Tento kontrast pak autorka zdárně využívá k odhalení leckdy hořké pravdy o tom, jak se doopravdy věci mají.