Česká metropole nepochybně náleží k nejpůsobivějším městům světa a vstupuje tak v různých podobách i do literatury. Autor, jenž se jejími literárními reflexemi zabývá dlouhodobě, vybral pro knihu Obrazy Prahy devět svých esejů. Spisovatel a publicista Viktor Šlajchrt (1952) ve své knize porovnává zobrazování Prahy v některých dílech světové i české beletrie, respektive v historických publikacích, v rozměrnějších studiích pak pojednává specifická témata, která se vztahují k obrazovým publikacím, na jejichž přípravě se podílel. Dobové pohlednice pražských pohostinských zařízení tu zasazuje do kontextu vývoje pohlednicového žánru, ale zároveň do souvislosti s kulturní historií zdejších hospod, kaváren a barů, líčí rovněž společenské poměry ve zlaté éře módních salonů od poloviny 19. století do roku 1948 a v hlavních rysech vykresluje poválečnou výstavbu města s jejími proměnami v posledních třiceti letech. Každý z pozorovatelů vnímá Prahu trochu jinak a také její atmosféra se v různých dobách přeludně mění. Kniha si mimo jiné všímá estetických, ideologických či komerčních manipulací, které zobrazování města ovlivňují.

V souboru drobných, jemně ironických esejů zkoumá Viktor Šlajchrt pokrmy i nápoje zejména z hlediska kulturní historie, ale všímá si i jejich současných mediálních obrazů. Ochutnávání se v jeho pojetí stává básnickou a filosofickou zkušeností. Klade si otázku, zda lze odvodit ze stravovacích návyků různých národů „geogastronomickou komparatistku“, jež by vycházela z pozorného sledování chutí a vůní regionálních specialit. Viktor Šlajchrt, známý spíš jako literární a výtvarný kritik, se gastronomickou publicistikou více zabýval v druhé polovině devadesátých let, kdy působil jako šéfredaktor časopisu Bar&Man a spolupracovník časopisu Labužník.

Kniha Okamžiky umění esejisty a kritika Viktora Šlajchrta obsahuje více než sedmdesát textů o výtvarném umění. Autor je rozdělil do pěti kapitol, v nichž popisuje především českou výtvarnou scénu. Najdeme zde texty o českých klasicích, umění současném, galerijním životě, zajímá ho art brut, fotografie, architektura, design i erotika. Texty nejsou psány odborným kunsthistorickým jazykem jako vědecké studie, ale tak, aby jim porozuměla široká obec čtenářů, což ovšem neubírá na jejich správnosti ani nezpochybňuje odbornou vybavenost autora. Na více než třech stech stranách Viktor Šlajchrt popisuje vše podstatné, co se českého výtvarného umění týká, nevyhýbá se však ani okrajovým žánrům či autorům. Jeho kniha tak tvoří jakýsi zvláštní až encyklopedický útvar, aniž by však o to primárně usiloval.

Kniha předního českého literárního publicisty a kritika Viktora Šlajchrta představuje výbor z autorových textů (kritiky a eseje) k tématu česká literatura vydaná po roce 1990. Autor se vyjadřuje jak k aktuální slovesné tvorbě (Jirous, Nosková, Šabach, Wernisch...), tak i k dílům vzniklým dříve, ale vydaným po roce 1989 (Chalupecký, Preisner, Váchal, L. Klíma), často s přesahem k obecnějšímu zamyšlení o literatuře. Knihu doprovází rozsáhlý rozhovor s autorem.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný