Mám strach, protože někdo narušuje můj privátní prostor, moje zvyklosti, moje bariéry, které jsem si kolem sebe za celé ty roky postavila, a ten někdo ke mně kráčí ve žluté křiklavé pláštěnce a ten někdo je mladý, moc mladý a moc krásný na to, abych s ním mohla strávit celé léto na svém opuštěném ostrově, já, která jsem vyhnala svět, utekla před ním a on mě stejně dostihl. Stejně jsem neunikla. Stojí tady přímo přede mnou, s havraními vlasy, usmívá se a je tak bezprostřední, až se mi zatočí hlava. Jsem už starší, jsem o tolik starší než on. A stejně. Mám pocit, že proti němu nic nevím. Že to on, ne já, už všechno prožil. Vyzařuje z něj tolik bolesti. br br Pronikavě žlutá. Jako ta jeho pláštěnka. Moc výrazná. Jako on. br br Zpívat bříze je příběhem kontrastů. Mládí a stáří, naivity a cynismu, příliš velké snahy a přílišné pasivity. Ale hlavně je příběhem o naději a léčebné síle přírody, samoty a rozhodnutí zvládnout i to, co se zdá nezvladatelné.

Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, svého staršího bratra. Jenže mladý Laurenc je zkrátka jiný. Má rád nekonečné projížďky na koni, toulky lesem a byť je věrný svému bratru, nedokáže být dost silný, aby se stal jeho pobočníkem. Ve světě svázaném pravidly a křesťanskou morálkou hledá sám sebe a nachází nezvyklou podobu lásky poté, co se v jeho okolí objeví mladík se šedýma očima. O několik století později přijíždí do laponských lesů mladý novinář. Má zde psát knihu o kdysi slavné stárnoucí spisovatelce, která se stala jeho velkým idolem. Jejich soužití ve srubu daleko od civilizace ale není takové, jaké si představoval, přesto k sobě brzy začnou nacházet nečekanou cestu, posílenou netušeným spirituálním spojením. Co mělo být jen několikadenním pracovním setkáním, postupně se ukazuje být společně stráveným časem doslova osudovým. Píseň L. vypráví dva paralelní a vzájemně propletené příběhy, které s nesmírnou citlivostí ohledávají podoby samoty, neměnnost lidské povahy a hranice touhy či zakázané lásky.

"Co jiného je život než sérií okamžiků, které znamenají věčnost?" Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost. O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že jsme nepřiplavali na špatný břeh, kde nás čeká jen konec. Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky výměnných studentů ze Švédska, kteří se v 60. letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává v něm stejné tajemství, jaké se sám pokouší skrývat, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy. Počkej na moře je komorním příběhem o přitažlivosti a oddanosti, zkoumající hloubku lidské duše na pozadí bouřlivých šedesátých let v Anglii.

Popis není dostupný