Vlastnictví patří mezi základní instituty soukromého práva již od starověku. Moderní pojetí vlastnictví má své kořeny v právu římském, které položilo základy většině jeho hlavních atributů. Římská právní věda se velmi podrobně zabývala především praktickými stránkami vlastnictví, zejména pak rozličnými způsoby jeho nabývání, které rozdělila do několika typů a vytvořila pro ně speciální pravidla. Předkládaná kniha se soustředí na nabývání vlastnictví způsoby odlišnými od převodu vlastnictví, jmenovitě pak vydržením, přírůstkem, zpracováním, smísením, nálezem pokladu a dalšími. Autoři při-stoupili k tématu komparativním způsobem, a proto srovnávají konkrétní nabývací instituty římského práva s platným občanským zákoníkem.