Životem sochařky Kláry prošly desítky milenců, Helena se tajně schází s Milanem za manželovými zády, Wanda si pozve do bytu krásného muže, co vypadá jako Leonardo DiCaprio, ale stane se něco hrozného… Co všechno se ženě během života může přihodit?Jedenáct populárních autorek a autorů napsalo povídky o ženách a jejich vztazích – především k mužům, ať už živým, mrtvým či vysněným.

Série: Pavla

Antiutopický román s mnoha plastickými postavami líčí drsné i dojemné příběhy budoucí růžové totality. Vysmívá se hyperkorektnosti, Mee Too a vypjatému feminismu. Mnohé situace, akce a výjevy vycházejí z abnormalit naší současnosti. Konečně zvítězil mamariát, společnost bez otců a rodin. Diktát štíhlosti a ženské krásy byl zavržen jako urážlivý. Ceněné jsou ženy ambiciózní a sebevědomé, aťsi těžkotonážní a zanedbané. Otce dítěte si mohou vybrat v katalogu spermobanky, aniž se dárce spermatu o svém otcovství dozví. Muži už ženy raději ani neoslovují, aby nebyli obviněni ze sexuálního obtěžování a potrestáni. Raději navštíví nevěstinec s robotkami. Ženy jsou ale tím pádem sexuálně frustrované, proto ministryně spravedlnosti vymyslí a prosadí zákon o povinném poskytování rozkoše, pokud o ni jakákoli žena muže požádá. Hospodářství státu ruinuje podpora samoživitelek, technická odvětví trpí absurdními kvótami ve prospěch žen. Muži jsou vnímáni jako toxicky maskulinní čulibrci, stávají se občany druhé kategorie. Na jejich obranu vzniká opoziční racionální strana Elektron, načež teatrální Regina Červená se svou frakcí čarodějek zakládá další partaj, která je naopak bizarní a výstřední vzýváním falu. Jejich rituál kolektivního zasvěcování panice do mystéria sexu pobouří i pobaví veřejnost. Blíží se volby do parlamentu. Zvítězí rozum nebo pošetilost a zvůle ideoložek?

Patnáct delších povídek inspirovaných příběhy, které jsou svědectvím o životě, myšlení, citech a pošetilostech současníků. Jsou, navzdory korektní a přecitlivělé době, nekorektní až drsné, což odpovídá naší nepolepšitelné přirozenosti. Jejich hrdinové se snaží získat si větší svobodu, respekt nebo si nahrabat, jsou zaujati touhou po úspěchu a uznání nebo posedlí sexem, bývají oklamáni, podvedeni, čelí manipulacím, hlásí se k feminismu nebo se proti němu vymezují. Jsou psané svěžím a bohatým jazykem, který čtenáři u Věry Noskové oceňují, a převládá v nich sarkastický a ironický tón, pod nímž lze vycítit soucit autorky s postavami.

O Češích se říkává, že jsou závistiví, že neumí být spontánně družní a tolerantní. Je to pravda? Jak ji zjistit, když skrývané negativní emoce nelze vyčíslit statistikou. Můžeme vycházet jen ze zkušenosti, zažitých situací a příběhů. Někdy je kontaminuje naše paranoia a nedůvěra, leckdy jsou následkem kouzla nechtěného a je v nich obsažen i humor. Kniha Závist v Čechách má podtitul Podoby přátelství, Podoby závisti. V plnokrevně vykreslených příbězích mapuje především závidění úspěchu, které je často mučivější než jen závidět sousedovi kozu. Příběhy přátelství a závisti v této knížce jsou pestré a často překvapivé. Autorka sarkasticky líčí řevnivost a faleš, většinou mezi psavci či lidmi kolem televize, nešetří ani sebeironií. Proud zklamaných nadějí je však prosvícen situacemi, v nichž se projevuje čiré, nekomplikované přátelství.

Kniha Divné dny s podtitulem Láska v pěti novelách přináší pět příběhů žen, do jejichž spokojených životů náhle zasahuje krize v pěti různých podobách. Jádrem knihy je novela Hany Pražákové (1930 - 2010) Divné dny. Hana Pražáková byla známá jako autorka knih pro děti a dívky, po roce 2000 zaujala memoárovou prózou z padesátých let Nadějí tu žijem (v níž líčí věznění svého otce, spisovatele Františka Křeliny, a život jeho rodiny tzv. na svobodě). Divné dny byly napsány už v roce 1992 a dosud nevyšly mj. proto, že byly na samostatnou knihu příliš krátké. Redaktorka knihy Markéta Hejkalová (dcera Hany Pražákové) proto oslovila několik dalších spisovatelek, v jejichž díle jsou také hlavními postavami ženy a pro jejichž texty je důležitá naděje. Výsledkem je tato kniha, obsahující kromě titulní novely příběhy Etely Farkašové, Věry Noskové, Markéty Hejkalové a Evy Tvrdé. Hana Pražáková píše ve čtivé titulní novele Divné dny o nevěře, hrozící rozbít dosud šťastnou rodinu, ale píše o ní s pochopením pro všechny zúčastněné a dokonce s dávkou humoru. Slovenská spisovatelka Etela Farkašová v novele Na rubu plátna vypráví o neblahém rodinném dědictví, které zasahuje do života mladé dvojice. V jejím textu nechybí tragická hloubka, ale ani naděje. Kratší novela oblíbené Věry Noskové Něco se musí stát aneb Význam počítače v rodinných vztazích, plná humoru a ironie, líčí složitý vztah matky a dcery a jejich soupeření o jednoho muže. Markéta Hejkalová píše v novele Jednoho dne o lásce, která nemůže přežít v každodenním světě. Do banálního příběhu nevěry vstupuje několik nečekaných událostí a celá situace se ocitá v jiném světle. Eva Tvrdá vypráví ve velmi čtivé novele Slunce a piškoty o zlých anonymních dopisech, které náhle vtrhnou do života jedné spokojené ženy.

Popis není dostupný

Tři cestovatelé poznávali po tři měsíce Thajce, Vietnamce a jejich země s bujnou bizarní přírodou, obdivovali výbuchy barev tropické flory, jejich národní parky a zbytky středověkých chrámů a svatyň, objevovali jihoasijská městečka, krajinu rýžových polí a džunglí porostlých hor, obří velkoměsta. Setkávali se s většinou milým a přátelským, ale vzácně i odpudivým chováním místních obyvatel, s jejich zvyky, chtěli pochopit jejich národní povahu, náboženství, preferované hodnoty i pověry. Nejmladší z cestovatelů, fotograf, grafik a nakladatel Jiří Nosek provázel svou matku, spisovatelku Věru Noskovou a kamaráda z vody Martina Pacovského po stopách své někdejší pouti, od níž ho dělilo nejen osm let, ale také překonávání následků mozkové mrtvice, z nichž se dostal silnou vůlí a neúnavným cvičením. Naplánoval a zajišťoval dlouhou a pestrou cestu, na jakou se ti dva vypravili po krotkých dovolených s cestovkami poprvé v životě. Náročné a dobrodružné putování změnilo všechny fyzicky, zároveň se cestovatelsky otrkali a poznali jiný svět. Kniha je psána živým literárním jazykem s prvky humoru. I když není bedekrem, obsahuje i cenné zkušenosti a rady.

Schwarze Rose wurde sie einst genannt, die Mutter von Pavla, Heldin dieses Coming-of-Age-Romans, der zur Zeit des real existierenden Sozialismus in einer südböhmischen Kleinstadt spielt. Mit neunzehn wird die einer Arbeiterfamilie entstammende Schwarze Rose von einem lebensfrohen Slowaken geschwängert, doch auf die überstürzte Heirat folgt prompt die Scheidung … < /font>Bloß entwickelt sich Pavla – sehr zum Missfallen ihrer Mutter, die den Kontakt zwischen Tochter und Vater unterbindet –immer mehr zu dessen Ebenbild. Auch emotional steht Pavla durch ein gemeinsames Erlebnis – nämlich den Versuch des Vaters, sie in seine Heimat zu entführen – ihrem Tati sehr nahe, dem sie in ihrem Tagebuch regelmäßig Briefe schreibt. Das Verhältnis zur Mutter, die sich einen Duckmäuser geangelt und mit ihm noch zwei Söhne gezeugt hat, ist hingegen von extremen Spannungen geprägt, denn Pavla wird als Kuckuckskind betrachtet. Sie sucht Zuflucht in der Literatur; vor allem die Poesie der Beatniks hat es ihr ang etan und spricht ihr aus dem Herzen. Kaum volljährig, flieht Pavla auch real aus dem Kittelschürzenparadies in die Kreise von Provinz-Bohemiens und Außenseitern, landet sogar kurz in der Psychiatrie. Schließlich reist sie auf den Spuren des mythischen, inzwischen tödlich verunglückten Tatis in die ländliche Ostslowakei, um zumindest seine (und damit ihre eigene) Familie kennenzulernen.Der beim tschechischen Publikum sehr erfolgreiche, mit leichter Hand verfasst Roman bietet ein detailreiches Bild des Alltags in der Tschechoslowakei der Sechzigerjahre und ist nun endlich auch auf Deutsch zugänglich.

Sbírka šedesáti vtipných fejetonů a dalších textů v knize Noblesa a styl známé a oblíbené spisovatelky a fejetonistky Věry Noskové potěší, přiměje k úsměvu i smíchu ale i k zamyšlení. Její postřehy platí téměř pro každou dobu, ale zároveň jsou svědectvím o našich současných starostech, radostech a pošetilostech.

Čeští skeptici jsou především knihou humoru. Údivu nad tím, co všechno je možné a čemu všemu jsme my lidé připraveni věřit. Skeptici se ovšem nesmějí důvěřivcům, tedy obětem, ale podvodníkům a jurodivcům, kteří prodávají nesmyslné iluze a nefungující výrobky. Ideologům absurdna, kontaktérům s fantasmagoriemi. Smích před nimi varuje lépe než zdvižený ukazováček. Mnozí z nich obdrželi anticenu Bludný balvan, jejich výčet je v knize obsažen i s ukázkami z nejvtipnějších laudatií. Lze se tu dočíst i fakta o tom, kdo vlastně čeští skeptici jsou, jak vznikli, jak pracují a baví se. Knihu z materiálů Českého klubu skeptiků Sisyfos sestavila a doplnila vlastními texty jeho spoluzakladatelka a známá prozaička Věra Nosková.

Dobrodružný příběh Jirky, Zorky, zakrnělého obra a přerostlého trpaslíka, který začal u lesa nad městem v růžové podzimní trávě. Zásluhou záhadného a přítulného tvora chobotíka JAKA prožívají všichni kouzelné a napínavé výlety do divukrásných ale nebezpečných světů, které utužují jejich přátelství a vedou je k odvaze a moudrosti.

Román sledující dobu před Listopadem 89 a několik let po něm je zabydlen množstvím postav, které jsou propojeny bydlištěm či pracovním prostředím s přemýšlivou Anetou. Z nich každá po svém prožívá metaforfózu svého postavení, životních šancí, společenského vzestupu či pádu. Jejich podstata zůstává téměř neměnná, jen v nových poměrech a možnostech bu? rozkvete nebo naopak špatné nastavení povahy, etiky, zhoubná závislost nebo třeba naivita přivodí jejich pád na dno. Aneta, v první polovině příběhu outsider hledající oporu u antických myslitelů, plachá, tichá a přitom nebezpečná mladá žena, zvažuje nap?íklad vraždu svého trýznitele, se v nových poměrech stává uznávanou fotografkou. Ale musí se ještě utkat s povrchností, vypočítavostí a prolhaností v zápasu o svou lásku. Její život je, kromě potřeby nebýt odmítána, ovlivněný vášní vidět, porozumět, pochopit a p?itom i …nafotit. I když autorka prostředí baráku hrůzy, dívčího internátu a redakce porevolučního deníku, stejně tak jako většinu postav, dobře znala, nedá se říci, že jde o román do té míry autobiografický, jakými byly tři knihy její trilogie (Bereme, co je, Obsazeno a Víme svý). Ale předchozím románům se kniha Proměny podobá autenticitou, syrovostí a soucitem, potřebou pochopit co se děje s lidmi, zjistit, jak žít, aby život nebyl převážně řadou proher nebo křiváren. Tradičně bohatý autorčin slovník ozvláštňuje humor pramenící z kouzla nechtěného a jiskry mimoděčné poezie.

Uvítají ji hlavně ti čtenáři, kteří v románech a povídkách Věry Noskové s radostí nalézají odlesky někdejšího básnění. Témata mnohých textů naznačují, o čem bude jednou psát ve své trilogii. Na titulu je fotografie autorky z roku 1968, kdy toužila po tom být dobrou básnířkou.

Muži v demokratických zemích ztrácejí roli živitele a plnoprávného manžela. Snižuje se jejich plodnost a hladina testosteronu. Ubývá počet pracovních míst pro muže, klesají šance na uplatnění jejich síly a fortelu. Klasická rodina se rozpadá, kolem třiceti čtyř procent dětí se rodí svobodným matkám. Feministická ideologie přispívá k znevážení osvědčených hodnot. V knize Chraňme muže spisovatelky Věry Noskové se střídají úvahy, fakta, citace z knih a médií, příběhy ze života a poznámky k tématu od přemýšlivých mužů.

Série: Pavla

Co by se asi tak muselo stát, abych v takové krajině nebyla šťastná? ptá se Pavla, když se po fiasku v Praze vrací do Jižních Čech. Hrdinka románů Bereme, co je a Obsazeno se konečně dostane k zajímavé práci, ovšem z rukou těch, kterými vždy pohrdala. Hraničov a blízký Liňov žijí střežením hranic a špehováním téměř všech všemi. Zatímco nadřízení chtějí, aby jim Pavla šla na ruku, ona kličkuje a mate je tichovodním stylem. Krajina kolem malebného příhraničního městečka s posádkou Pohraniční stráže, kamarádka erotomanka, montérkoví chlapíci, kteří po šichtě zaplní hospodu U mrtváka, - to jsou silní hráči v příběhu, který je téměř až do konce nerozhodný. Zlomyslnost okolí i pokleslé zábavy funkcionářů kontrastují s hrdinčinou dychtivostí po nepřikrčeném životě a spontánní lásce. Pavla je vystavena požadavku i pokušení být už konečně normální, směnit svou nepřizpůsobivost za slušnou práci a bydlení. Vymýšlí úniky, blufuje, pochybuje o své cestě. Víme svý je kniha o životním rozcestí, hledání snesitelného kompromisu, radostech těla i duše v líbezné krajině, o jedné nepodařené a druhé nadějné lásce v nepřátelském obklíčení, ale také o životě v bývalých Sudetech na začátku sedmdesátých let, kdysi zraněných a nyní zabydlených lidmi odjinud.

První tři příběhy povídkové knížky Ve stínu mastodonta čerpají z atmosféry a dobových reálií šedesátých let minulého století. Patnáctiletá ambiciózní hrdinka z povídky Mezní léto prožívá probuzení své ženskosti a zároveň společenského prozření za přispění synka švédského továrníka. Studenti gymnázia si, povzbuzováni ovocným vínem, zpestřují drsnou realitu jezeďáckého hospodaření nesmělými erotickými výboji na seníku v kravíně v povídce Chovatelé skotu čtvrté kategorie. Láska se přihodí zřídkakdy, nebudu na ni čekat bez mužského - říká si poživačná holka z povídky Přískoky k lásce. Matka v akci a Přezdívky osvěží humorem připomínajícím nadhled a sebeironii spisovatelky Betty McDonaldové. Povídka Svíčková u panicovy matky s podtitulem Oidipovská balada sleduje duševní pochody právě rozvedené ženy, které řetízek náhod přistrčí do náruče dychtivého panice, čímž však příběh plný trapasů, soucitu a nevšedních reakcí teprve začíná. Poslední tři povídky - Falešný Mičurin, Dvě vdovy a Ve stínu mastodonta - pojednávají o fyzicky i duševně mocných manipulantkách a jejich mužských obětech. Ujařmení mužové sní o světě bez otěží, o lásce, vnitřně se bouří a unikají. Do příběhu poslední povídky Ve stínu mastodonta navíc radikálně zasahuje bouřlivý konec roku 1989.

Série: Pavla

Volné pokračování úspěšného románu Bereme, co je nás spolu s dospělou hrdinkou Pavlou přenese z maloměsta padesátých let do Prahy, která je jako celé Československo "dočasně" obsazená okupačními vojáky - a v přeneseném smyslu také normalizačními pragmatickými čímany, kteří pochopili, že za jistých okolností teď "všichni můžou nahoru". Dobu relativního ideologického uvolnění totiž vystřídala éra zdánlivě nevinných i naprosto zásadních osobních kompromisů, a tak má Pavla možnost zblízka pozorovat morální diferencování tehdejší společnosti. Protože se převážně přátelí se začínajícími literáty, hudebníky a výtvarníky, provede nás autorka v této knize Prahou bohémskou, ale kromě toho i Prahou veksláků, číšníků a servírek, Prahou, jejíž kdysi zdobné fasády šednou a začínají opadávat, takže většinu domů v centru lemuje ošklivé dřevěné bednění… Pavla zjišťuje, že existuje nejeden recept, jak vyzrát na křiváckou dobu, ale žádný se neslučuje s její umanutou potřebou rozlišovat mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, čistotou a falší. Jde tedy o to, zda za daných okolností opravdu může v Praze najít domov a svobodu, jak o tom snila…

Popis není dostupný

Sbírka oblíbených fejetonů úspěšné prozaičky uveřejněných v letech 2006 až 2010 v časopise Týdeník rozhlas doprovázená černobílými fotografiemi Jiřího Noska.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Příběhy dvou povídek a jedné novely spojuje ožehavé téma jedné ženy mezi dvěma muži. S mužem si totiž vybíráme život, jaký povedeme - vědí ženy na milostném rozcestí. V první povídce Zdržení na zpáteční cestě je koketní rozhodování mezi dvěma muži přerušeno brutální pitkou ve venkovské hospodě, která končí nechutnou záhadou. V druhé povídce Pustit žilou vyřeší žena problém jak přelít miliony od bohatého manžela k chudšímu milenci lstí, jenže vděčnost je cit krátkodobý a lest a zrada inspirují k odvetě. Novela Ještě se uvidí kromě ústředního problému nejen vypráví příběh silné lásky mezi obětavou kráskou a mladým mužem prahnoucím po víře a duchovních hodnotách, ale rozkrývá také psychiku sociopata a dalších blazeovaných postav, které mají přístup ke korýtku. Hrdinové tří příběhů ze současnosti jsou často svými protipóly, skrývají před sebou, ale neskryjí před čtenářem tajené motivace a strategie, navíc i pošetilost a vnitřní zranění. Kniha je napsána svěžím jazykem obohaceným o nevšední metafory.

PŘÍBĚHY MUŽŮ spisovatelky VĚRY NOSKOVÉ je kniha složená z vyprávění těžce zkoušených mužů, rozvíjejí tak jedno z témat její předchozí knihy CHRAŃME MUŽE. Jeden z vypravěčů pokládá ženám řečnickou otázku, na níž si sám po trpkých zkušenostech umí odpovědět: Co všechno se dá normálnímu chlapovi udělat, když si ho zprotivíte nebo máte chuť žít s někým jiným? Připravíte ho o děti, infikujete je nenávistí k němu, seberete mu domov, připravíte jeho firmu o prosperitu, nehorázně lžete policii, aby ho odvezli v poutech, má dům a splácí hypotéku, ale nesmí v něm bydlet, odporně o něm mluvíte na veřejnosti, obviníte ho, že sexuálně zneužíval vaše děti a vás že běžně znásilňoval. A osoba, která se dopustí tolika zla, lží a podvodů, smí, na rozdíl od otce, vychovávat jeho děti, a je litována a chráněna. PŘÍBĚHY MUŽŮ nebyly sepsány se záměrem, aby vzbuzovaly především soucit k sužovaným mužům - otcům a odpor k jejich bývalým partnerkám. Vyprávějí také o tom, co se může stát, když se muž chová jistým způsobem, jaké reakce a pohromy může očekávat. Mimoděk radí, na co si dávat pozor. Provokují k přemýšlení nad lidskými povahami, líčí jednání institucí, které rozhodují o našich životech. Autorka na příbězích, které jí vyprávěli muži ilustruje problém, který má naše společnost, ale příliš ho nevnímá.

Co by se asi tak muselo stát, abych v takové krajině nebyla šťastná? ptá se Pavla, když se po fiasku v Praze vrací do Jižních Čech. Hrdinka románů Bereme, co je a Obsazeno se konečně dostane k zajímavé práci, ovšem z rukou těch, kterými vždy pohrdala. Hraničov a blízký Liňov žijí střežením hranic a špehováním téměř všech všemi. Zatímco nadřízení chtějí, aby jim Pavla šla na ruku, ona kličkuje a mate je tichovodním stylem. Krajina kolem malebného příhraničního městečka s posádkou Pohraniční stráže, kamarádka erotomanka, montérkoví chlapíci, kteří po šichtě zaplní hospodu U mrtváka, - to jsou silní hráči v příběhu, který je téměř až do konce nerozhodný. Zlomyslnost okolí i pokleslé zábavy funkcionářů kontrastují s hrdinčinou dychtivostí po nepřikrčeném životě a spontánní lásce. Pavla je vystavena požadavku i pokušení být už konečně normální, směnit svou nepřizpůsobivost za slušnou práci a bydlení. Vymýšlí úniky, blufuje, pochybuje o své cestě. Víme svý je kniha o životním rozcestí, hledání snesitelného kompromisu, radostech těla i duše v líbezné krajině, o jedné nepodařené a druhé nadějné lásce v nepřátelském obklíčení, ale také o životě v bývalých Sudetech na začátku sedmdesátých let, kdysi zraněných a nyní zabydlených lidmi odjinud.

Volné pokračování úspěšného románu Bereme, co je nás spolu s dospělou hrdinkou Pavlou přenese z maloměsta padesátých let do Prahy, která je jako celé Československo "dočasně" obsazená okupačními vojáky - a v přeneseném smyslu také normalizačními pragmatickými čímany, kteří pochopili, že za jistých okolností teď "všichni můžou nahoru". Dobu relativního ideologického uvolnění totiž vystřídala éra zdánlivě nevinných i naprosto zásadních osobních kompromisů, a tak má Pavla možnost zblízka pozorovat morální diferencování tehdejší společnosti. Protože se převážně přátelí se začínajícími literáty, hudebníky a výtvarníky, provede nás autorka v této knize Prahou bohémskou, ale kromě toho i Prahou veksláků, číšníků a servírek, Prahou, jejíž kdysi zdobné fasády šednou a začínají opadávat, takže většinu domů v centru lemuje ošklivé dřevěné bednění… Pavla zjišťuje, že existuje nejeden recept, jak vyzrát na křiváckou dobu, ale žádný se neslučuje s její umanutou potřebou rozlišovat mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, čistotou a falší. Jde tedy o to, zda za daných okolností opravdu může v Praze najít domov a svobodu, jak o tom snila…