Kniha Okolím města Luny se snaží neotřelými prostředky dokázat duchovní vzácnost krajiny Českého středohoří, krajiny pravěké, keltské, lučanské, a chce odhalit stopy, které v nich dávní i současní lidé zanechali. Archeologie tu postupně odkrývá stopy dávné posvátnosti, historie jasněji hovoří o dějinných i duchovních událostech, které jsou trvalou součástí krásné krajiny. V půvabné krajině také žili a pracovali významní básníci a malíři, kteří svou tvorbou okolí města luny poznamenali. Čtenář v knize nalezne i zvláštní pověsti, které vznikly jen pro tuto knihu. Nedílnou součástí knihy jsou téměř neznámé ilustrace Jana Konůpka k Bibli kralické. To vše na základě jeho několika duchovních zážitků, které chce kniha přenést na čtenáře: ...bylo to na pokraji Českého středohoří. Andělé poletovali v bledém podzimním slunci a mnohé zjevy jasných démonů, které jsem vymyslil za všechna léta svého snění, mne cestou provázely…

Román Hledání ztracených snů je třetím "dílem" zcela volné románové trilogie (Cesta do pekel Triáda 1999, Krajiny zjevení Argo 2021) odehrávající se od poloviny devatenáctého století do současnosti. Čas v těchto knihách hraje podružnou roli, volné souvislosti řetězení času přesahují, hlavní postavy jsou více symbolické než reálné. Poslední díl, díl o hledání, se odehrává před první světovou válkou v lázeňském městě, v Africe, kde má hlavní postava za úkol objevit ztracené židovské kmeny, v další kruté válce a v covidové Evropě, v čase, ve kterém hraje hlavní roli strach. Tak jako kdykoliv před tím se strach prolíná se ztracenými sny a nadějemi. Všemi knihami se proplétá motiv lásky, kterou nedokáže přerušit ani smrt. Její masku si nasazují podivné bytosti. Láska k biedermeierské slečně, ke zjevení bílé paní, k mámivým přízrakům mládí. Všechny tři knihy spojuje hluboký vztah k přírodě, která v jednotlivých příbězích vytváří podivuhodnou scénu, v níž se člověk bez ustání ztrácí a s rozkoší bloudí. Na samém konci poslední knihy si čtenář uvědomí, že Hledání ztracených snů je knihou o nesmrtelnosti, která možná není pouhým snem.

Autor knihy Hory Tóry pokládá své texty psané řadu let za "básnické midraše" a doprovodné obrazy za vizualizace dávných dějů, za výseky zobrazení nemožného. Midraš je hebrejské slovo, které doslova znamená zavrtávání, autorovi je milejší slovo šťourání, do biblického textu a zejména do prastarých židovských pověstí. Sión, Karmel, Ararat, Oreb, Moria a Gerizim jsou zde stejně jako Lilit, padlý anděl Azael, Kain či Abraham chápány jako hory, skutečné výšiny existující v reálné krajině, kdesi za humny času. Autorovi stálo za to o nich vyprávět a malovat je proto, že Tóru vnímá jako vzkaz celého stvoření, inspirující poselství, jehož jsme součástí.

Zelení muži. Pokud si neuvědomíme jejich existenci, jsou neviditelní. Nevnímatelní. Jakmile zjistíme, že existují, dokáží se neuvěřitelně zpřítomňovat. Pozorují nás z nečekaných míst. Jako kdyby právě v tom byl jejich smysl. Mají vždy nadhled. Jsou vždy umístěni nad našimi hlavami, to je snad jediné pravidlo, které můžeme prokázat. Ostatní pravidla velice svobodně porušují. Jsou hmatatelní, zachytitelní a přece působí jako přízraky. Jako pozorní obyvatelé jiných světů. Nahlížejí do našeho světa bez valné účasti. Z nějakého důvodu je jejich přítomnost důležitá zejména v posvátném prostoru, kam ovšem na první pohled nepatří. Vše, co o nich bylo napsáno, se opírá o pouhé hypotézy. Zelení muži jsou opravdu suverénně tajemní. Někdy máme dojem, že o nás vědí více než my o nich. Rozmlouvat o zelených mužích by pak mohlo znamenat rozmlouvat vlastně s nimi. I když předem víme, jak jsou na slovo skoupí. Z úst jim přece místo slov vyrůstají listy… Soubor studií a reflexí zabývajících se tématem a typologií "zelených mužů" ve středověké sakrální architektuře a v renesanci... Kniha intrepretuje archetyp zeleného muže v různých kulturách a předběžně mapuje jejich výskyt na našem území.

Dětskou knížku renomovaného autora knih pro děti, Václava Vokolka, nazvanou "Aby se holky nebály", tvoří řada jednou dějovou linií provázaných a svěžích pohádkových příběhů, v nichž se hlavní postava Žofie něčeho bojí - ať už je to fyzika, nebo konec světa - ale nakonec se její strach vždy ukáže jako neopodstatněný. Byť je knížka především krásnou literaturou, může dětem pomoci pojmenovat a možná i překonat různé vlastní obavy. Knihu doprovází a dotváří množství barevných ilustrací známé ilustrátorky Zdenky Krejčové.

Popis není dostupný

Série: Cesty za horizont

Čas podzimu je na jedné straně naprosto fantastický, jeho barevnost se mění jako v kaleidoskopu, je to také čas naplnění, kdy sbíráme plody, které nám Země nabízí, ale také doba usínání a příchodu temnot. Žádné období nemá tolik tváří a poutník je chce poznat všechny. Podzimu, jako závěru roku, sluší ohlížení, a tedy návraty do historie. Naše putování bude sledovat cestu kříže, první kroky nové víry, která později ovládla celou Evropu. Tedy od Levého Hradce do Budče. Navštívíme Tolštejn, resp. Kavčí hrad, který se tyčí v údolí Labe a byl v období romantismu modelem mnoha obrazů. Zajímat nás bude také nejtajemnější slovanské hradiště nad Kokořínským dolem, kde nám neznámí předci porazili vojsko Karla Velikého. Poznáme i místo zázračného zjevené Panny Marie a další a další místa, která nejsou příliš známá.

Série: Cesty za horizont

Zimu většina lidí pokládá za zcela nevhodnou pro putování. Zimní krajinu ovládají zimní sporty, to je zřejmé. Ale není tomu tak docela. I když se to v krajině v nejmenším nezdá, je to čas zlomu. Síla slunce, a tedy světla, se začne pomalu, nenápadně vracet. Právě tento návrat životních sil by poutník neměl promeškat - a kde jinde, než v krajině... Pro poutníka jsou měsíce zimního času dobou zajímavých cest se spoustou odlišných, zimních zážitků, které se výrazně liší od těch z ostatních ročních období. Krajina je totiž úplně jiná, jedinečná, a to skutečné poutníky přitahuje. Působí klidně, je vyčkávající, spící, a možná i snící. Vše v krajině zdánlivě spí, ale vše nabírá sílu ke znovuzrození. Čeká se na slunce a to se po slunovratu do krajiny začíná vracet. To poutník musí zažít…

Série: Cesty za horizont

Kniha rozložená do čtyř svazků podle ročních dob je knihou pro poutníky a cestovatele. Je jakýmsi návodem, jak se pohybovat v krajině, abychom nebyli pouze bezduchými turisty. Lidé se dnes vydávají na cesty, ať již na kole, pěšky, letadle či lodí, a jako dávní poutníci si opět skládají velkolepost krajiny, paměť památek, souvislosti času a vzdáleností, do nezapomenutelného obrazu. Rámem k němu může být tato kniha. První část knihy se zabývá časem otisklým do krajiny. Časem dávných tradic, svátků, rituálů, duchovních tradic. Chceme ukázat, co vše se v létě v krajině dělo a co všechno bylo zapomenuto, protože jen tak můžeme krajině porozumět. Rozlehlejší část knihy se zabývá návody na letní cesty a možnostmi uvažování nad nimi. Součástí knihy je i rozhovor s cestovatelem diplomatem, jenž poznal svět daleko za běžnými horizonty a rád o tom vypráví.

Popis není dostupný

Kniha Mezi nebem a zemí - spojující text Václava Vokolka (1947) s fotografiemi Zdeňka Helferta (1946) - je poctou romantickému malíři Casparu Davidu Friedrichovi i poctou samému romantismu a souznění s ním. Úvodní příběh je plný symbolů a symbolických zkratek. Popisuje příhodu tajemného Altwurma, který vstupuje do romantických obrazů a zanechává v nich své stopy. Právě po nich se má čtenář vydat a poslechnout si rozhovory dvou mágů, přes jejichž ramena se dívá do světa nových obrazů.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Čtvrtý svazek Esoterických Čech se zabývá turisty nepříliš vyhledávanou krajinou, která však v sobě tají památky na závratně staré kultury. Průmyslová krajina severozápadně od Prahy patří paradoxně k nejzajímavějším místům v Čechách, v nichž se ukrývá tajemná minulost naší země. Dnes průmyslem značně zdevastované Kladensko a Rakovnicko bylo v průběhu uplynulých věků centrem pravěké moci a zejména střediskem nám neznámých rituálů. Posvátná místa doby kamenné se tu překrývají s náboženskými centry Keltů. Středisko tajemné knovízské kultury není daleko od keltské svatyně v Mšeckých Žehrovicích či Vinařické hory, která mohla být pravěkou posvátnou horou. V této krajině se setkáme s většinou českých megalitů, včetně nevysvětlitelných kamenných řad v Kounově a v Ledcích. Ale čas se tu nezastavil. V těchto místech probíhalo i prastaré slovanské osídlení, včetně sídla věštkyně a kněžny Libuše. Dávné duchovní tradice najdeme i v dílech umělců našeho věku. Vše se tu prolíná se vším. Náznaky pravěkých symbolů, keltské magické rituály, stará víra našich předků, křesťanské tradice a tradice židovské vytvářejí esoterickou krajinu této části středních Čech.

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Popis není dostupný

Čas podzimu je na jedné straně naprosto fantastický, jeho barevnost se mění jako v kaleidoskopu, je to také čas naplnění, kdy sbíráme plody, které nám Země nabízí, ale také doba usínání a příchodu temnot. Žádné období nemá tolik tváří a poutník je chce poznat všechny. Podzimu, jako závěru roku, sluší ohlížení, a tedy návraty do historie. Naše putování bude sledovat cestu kříže, první kroky nové víry, která později ovládla celou Evropu. Tedy od Levého Hradce do Budče. Navštívíme Tolštejn, resp. Kavčí hrad, který se tyčí v údolí Labe a byl v období romantismu modelem mnoha obrazů. Zajímat nás bude také nejtajemnější slovanské hradiště nad Kokořínským dolem, kde nám neznámí předci porazili vojsko Karla Velikého. Poznáme i místo zázračného zjevené Panny Marie a další a další místa, která nejsou příliš známá.

Zimu většina lidí pokládá za zcela nevhodnou pro putování. Zimní krajinu ovládají zimní sporty, to je zřejmé. Ale není tomu tak docela. I když se to v krajině v nejmenším nezdá, je to čas zlomu. Síla slunce, a tedy světla, se začne pomalu, nenápadně vracet. Právě tento návrat životních sil by poutník neměl promeškat - a kde jinde, než v krajině... Pro poutníka jsou měsíce zimního času dobou zajímavých cest se spoustou odlišných, zimních zážitků, které se výrazně liší od těch z ostatních ročních období. Krajina je totiž úplně jiná, jedinečná, a to skutečné poutníky přitahuje. Působí klidně, je vyčkávající, spící, a možná i snící. Vše v krajině zdánlivě spí, ale vše nabírá sílu ke znovuzrození. Čeká se na slunce a to se po slunovratu do krajiny začíná vracet. To poutník musí zažít…

Kniha rozložená do čtyř svazků podle ročních dob je knihou pro poutníky a cestovatele. Je jakýmsi návodem, jak se pohybovat v krajině, abychom nebyli pouze bezduchými turisty. Lidé se dnes vydávají na cesty, ať již na kole, pěšky, letadle či lodí, a jako dávní poutníci si opět skládají velkolepost krajiny, paměť památek, souvislosti času a vzdáleností, do nezapomenutelného obrazu. Rámem k němu může být tato kniha. První část knihy se zabývá časem otisklým do krajiny. Časem dávných tradic, svátků, rituálů, duchovních tradic. Chceme ukázat, co vše se v létě v krajině dělo a co všechno bylo zapomenuto, protože jen tak můžeme krajině porozumět. Rozlehlejší část knihy se zabývá návody na letní cesty a možnostmi uvažování nad nimi. Součástí knihy je i rozhovor s cestovatelem diplomatem, jenž poznal svět daleko za běžnými horizonty a rád o tom vypráví.