Autor Václav Smrčka na základě kronik a dobových dokumentů, týkajících se života jednoho vesničana ze Středních Čech, rekonstruuje příběh člověka, který se narodil na konci 19 století, vyučil se řeznickému řemeslu (řeznické řemeslo je na základě pamětí a vyprávění v knize podrobně popisováno), narukoval za 1.světové války na italskou frontu, a když se vrátil, oženil se, provozoval řeznickou a později hostinskou živnost, byl i drobným zemědělcem. Řezník Toník založil rodinu, přežil druhou světovou válku, tentokrát ve svém domě a při své živnosti, i když se řeznictví vzdal, po válce však ho potkaly ty největší životní problémy - po roce 1948 musí vstoupit do JZD, z něhož záhy vystupuje. Hospodu, včetně obytné části, mu stát znárodní a násilím odebere pro Lidové spotřební družstvo, takže nemá ani kde bydlet. Řezník Toník je režimem trestán za to, že si dovolil nepřizpůsobit se, vzdorovat nařízením a nespravedlnosti. Idylu jeho života, i jeho sen živnostníka, narušily obě světové války, nyní jsou zcela zničeny - přichází o majetek, nemůže podnikat, stárne, je nemocen. Řezník Toník skončil jako dělník v továrně, pořád žil s nadějí, že zůstane aspoň soukromým zemědělcem. Možná uvěřil poválečnému nadšení, plánům a představám o budoucí společnosti, Gottwaldovým slibům o podpoře živnostníků a drobných podnikatelů. Stal se však, jako mnoho jiných, obětí stalinského pojetí budování socialismu, kdy soukromé podnikání, i v tom nejmenším měřítku, bylo vymýceno.
