Prozaik Václav Řezáč, nebyl jen autorem tezových románů o poválečném osídlování pohraničí, kdysi v padesátých letech nadšeně oslavovaných, avšak dnes čtenářsky právem opomíjených. Do dějin české literatury se zapsal především třemi psychologickými romány, které v atmosféře protektorátu ve vší tiché hrůznosti sledovaly působení zla v lidských duších. Stěžejní dílo tohoto Řezáčova období představuje "román o románu" Rozhraní (1944), vyprávění o spisovateli a jeho hrdinovi, dílo, jež klade mravní otázky a staví člověka do situace volby mezi dobrem a zlem.
