Kniha se zabývá fenoménem infodemie, tedy šířením nadměrného množství informací, včetně nepravdivých či nepřesných, o zdravotním problému (např. o viru, epidemii, pandemii apod.), které ztěžuje nalezení jeho účinného řešení. Pojem infodemie začala Světová zdravotnická organizace (WHO) používat na počátku roku 2020 - a to v souvislosti s globálním šířením onemocnění COVID-19. Autorský kolektiv pod vedením Václava Moravce a Ladislava Duška detailně zkoumá faktory, jež k rozvoji infodemie přispívají (např. nepřipravenost veřejných zdravotních institucí na zvládání pandemie, politické využívání/zneužívání pandemie, nízká míra mediální a zdravotní gramotnosti populace, informační přetížení společnosti, honba médií za sledovaností apod.). Dominantní částí publikace jsou projevy infodemie v tuzemské mediální krajině. Kniha je rovněž doplněna o přehledný výkladový slovník zásadních pojmů ve vazbě na potlačování COVID-19 infodemie.

Dnešní novináři se při své práci setkávají s řadou eticky sporných situací a jevů, jež mohou ovlivnit jak výkon jejich povolání, tak texty či pořady, které vytvářejí. Narušování soukromí, fenomén turbonews, takzvaná žurnalistika šekové knížky, klamání či nekorektní referování o nejnovějších medicínských objevech, to jsou jen některé z nich. Vysokoškolský pedagog a novinář Václav Moravec ve své monografii představuje novinářskou etiku jako součást aplikované etiky a analyzuje eticky sporné oblasti činnosti novinářů. Zaměřuje se rovněž na jednotlivé formy samoregulace žurnalistiky, zabývá se jejich vznikem a vývojem stejně jako etapami novinářské etiky v České republice po roce 1989. Proč se Česko propadá v žebříčku svobody médií, který sestavuje organizace Reportéři bez hranic? Kdy započala oligarchizace médií v ČR a jaké dopady má na žurnalistiku? Jaké jsou výzvy etiky konvergujících zpravodajských médií? I tyto otázky se pokouší zodpovědět první komplexní kniha o novinářské etice v českém jazyce.

Sotva vás překvapí, že příběhy námořních lupičů byly napínavé, avšak téměř vždycky užasnete nad tím, kolika proměnami tohle nekalé řemeslo prošlo. Na začátku obvykle stál skvělý námořník, chamtivý a krutý rváč, který tvrdě ovládnul posádku své lodi a přinutil ji k útokům na plavidla, na nichž očekával kořist. Jenže schopní rváči se dali změnit ve skvělé vojáky, což neuniklo mnoha vládcům, kteří toho využili. Ale vedle ziskuchtivosti vedla námořníky k piráství ještě řada příčin, někdy až neuvěřitelných.