Temná nedělní noc ze 14. na 15. dubna 1912 před sto lety se stala tragickou pro nejluxusnější parník všech dob postavený společností White Star Line. RMS Titanic se během necelých tří hodin po kolizi s ledovou horou potopil na své panenské plavbě a zároveň s ním zahynuly dvě třetiny všech lidí nacházejících se na palubě. Kniha se zabývá nejen samotnou tragédií, ale podrobně i příčinami, které ji s největší pravděpodobností způsobily. Zároveň se daří ve světle nově objevených faktů vyvrátit některé hluboce zakořeněné mýty, neustále se opakující v souvislosti s potopením Titaniku. Ať už jde o osud konstruktéra Andrewse, chování následně glorifikovaného kapitána Smithe v průběhu celé noci či o nešťastné povely prvního palubního důstojníka Murdocha. Stejně tak se pokouší zmapovat a vysvětlit události následující bezprostředně po kolizi. Velmi podrobně se také zabývá možnostmi záchrany cestujících a posádky. Překvapivě se tak při detailnějším rozboru faktů jeví i slavný pokyn "ženy a děti první".

Popis není dostupný

Popis není dostupný

V povědomí nás všech přežívá sousloví "Anglie pánem moří", ale jen málokdo dnes ví, že v 17. století to byli Nizozemci, kdo zcela suverénně ovládal námořní obchod. A Angličané, kteří v tomto ohledu hráli jen druhé housle, se dlouhodobě snažili námořní dominanci Spojených nizozemských provincií narušit. V prvním konfliktu s Holanďany, probíhajícím v letech 1652-1654, se válečné štěstí nakonec přiklonilo na stranu Londýna, ovšem obchodní soupeření v západní Africe v šedesátých letech 17. století nadále zvyšovalo pnutí mezi oběma zeměmi. Situace neodvratně směřovala k dalšímu konfliktu, od něhož si král Karel II. sliboval posílení své politické pozice na domácí scéně a londýnští obchodníci doufali, že z námořních tras vystrnadí holandské konkurenty. Namísto toho se Angličané dočkali krvavých porážek, zemi zdecimoval mor, Londýn požár a námořnictvo zažilo jednu z největších pohan své historie…

Jedním z největších paradoxů krymské války, kde proti sobě stály pozemní a námořní síly Velké Británie, Francie, Turecka a Sardinského království na straně jedné a carského Ruska na straně druhé, je skutečnost, že tvrzení, že válka je hnacím motorem průmyslu, zde neplatí a že v tomto případě to bylo spíše naopak. Tato válka se odehrávala nejen na Krymském poloostrově, ale zasáhla rovněž Kavkaz, sever Ruska, Baltské moře, a dokonce se válčilo i na Dálném východě. Doprovázely ji legendy v podobě tzv. Dlouhé červené linie či Útoku lehké brigády, ale především statisíce mrtvých vojáků, a skončila tak, že vlastně nebylo jasné, kdo je tu vítěz a kdo poražený. Symbolem poloviny 19. století je průmysl ženoucí se kupředu mílovými kroky, aniž by mu člověk dokázal stačit. Nové zbraně mnohem efektivněji ničily vojáky nepřítele. Parní stroj se usídlil v továrnách, lokomotivách a lodích. Tomu napomáhal i rozvoj telegrafu, fotografie, žurnalistiky, kdy poprvé mohli čtenáři získat ze svých novin reportáže díky osobní účasti novinářů a fotografů přímo na bojišti. To vše byla krymská válka.

Popis není dostupný

Blíží se konec 16. století a ve Španělsku vládne Filip II. Jeho klid však narušují angličtí piráti s tichým souhlasem královny Alžběty. Když však pohár přeteče, rozhodne se Filip II. roku 1588 vyzbrojit ohromné loďstvo, podle jeho vlastních slov "neporazitelnou Armadu", která má Anglii srazit na kolena. Od okamžiku osudového rozhodnutí však pronásleduje španělské vojáky a námořníky jedna svízel za druhou, až to vypadá, že se proti nim spikl celý svět včetně počasí. Rychlejší a lépe ovladatelné anglické lodě se energicky vypořádají s připlouvající hrozbou a ze 130 španělských plavidel se vrátí do vlasti jen necelá polovina. Angličanům sice bude trvat ještě takřka sto let, než se stanou vládci moří, ale první semínko již bylo zaseto... Publikace obsahuje kromě politických, diplomatických a hospodářských aspektů konfliktu také informace o námořní technice a bojích té doby a je vybavena množstvím ilustrací a doplněna mapami a soupisem zúčastněných lodí včetně dnes identifikovaných vraků lodí Armady.