Rok s ostatními sirotky, próza na pomezí autobiografie a románu, vychází z dávného autorova záměru rekapitulovat krátké údobí, které musel ve svých dvanácti letech prožít v dětském domově. Práce s časem tu představovala literární výzvu. Bylo zapotřebí skloubit tři časové roviny - čas dětství a dva momenty a dvě perspektivy, v nichž byl potom text sepsán: mládí, kdy autor opustil první pokus ve stavu torza, a stáří, kdy se rozhodl knihu dopracovat, ale včlenit do ní i zlomky z mládí. Dílo tak jako by mělo dva autory, ale současně přece jenom jednoho.„Chci vyprávět o tom, jak jsem se naučil smát,“ říká autor hned v první větě knihy; a jde o smích sebeobranný, který je pro bezmocného nástrojem vzpoury. Do mysli dítěte se zároveň s probuzením těla téměř nepozorovaně vkrádá mravní uvědomění, jehož výsledkem je nakonec stupňující se nesouhlas se světem, deziluze z dospělosti a pobouření. Osiřelost a život v dětském domově, který je v knize vylíčen, ne krutý, ale bez lásky, působí jako svého druhu urychlovač, který činí vnímání věcí ostřejším. Dítě začíná chápat, že vzdor je vlastně vůlí nenakazit se zmarem a trvat na vlastním životě.Vydáno s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky. Sdílet Spící princCo když pohádkový polibek všechno zkomplikuje? Moderní fantasy, kde Sněhurčina vnučka probudí spícího prince – a s ním i magii, kterou už nešlo udržet pod pokličkou.

Soubor fejetonů otištěných v Listech v letech 2005-2015. Původní texty ovšem autor doplňuje a rozvíjí Memorandech, v jakýchsi vysvětlivkách budoucím generacím, jež rozsahem někdy přesahují původní text. Knižní vydání se totiž podle jeho názoru musí vyrovnat s tím, že útvar daného žánru je "časový a příležitostný, často komentuje jevy a události, které jsou v danou chvíli čtenářům srozumitelné i v narážce, ale které se postupně z povědomí vytratí, a po deseti letech už nemusí být zřejmé, čím to chce autor své čtenáře vlastně pobavit, případně dopálit". Naplnění tak dochází autorovo přesvědčení, že fejeton je vlastně poddruh eseje. "A ke všemu se pak zjevil subjekt další, nečekaný," do textu začal škodolibě zasahovat autorův "inexistenciální souputník Eberhardt Hauptbahnhof, kdysi básník závratných nížin, leč ani to mu nebylo dost ubohé".

Obsáhlý výbor z esejistického a publicistického díla Václava Jamka (* 1949), jednoho z nejvýznamnějších současných českých spisovatelů, vynikajícího překladatele z francouzštiny, nositele literární ceny Medici. Kniha Duch v plné práci shrnuje prakticky všechny Jamkovy česky psané eseje a články z let 1977-2003: monografické i souhrnné studie o francouzské literatuře, přednášky, literární kritiky, kulturně-politické stati, drobné články, polemiky, fejetony a rozhovory. Čtenář v ní nalezne mimo jiné stati o A. Camusovi, J. Genetovi, F. Kafkovi, H. Michauxovi, V. Nabokovovi, G. Perecovi, B. Vianovi, francouzských židovských autorech, studii o homosexualitě v literatuře a přehled současného francouzského románu. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou, jmenným rejstříkem a úplnou bibliografií Jamkova díla.

Popis není dostupný

Popis není dostupný