Vždycky jsem chtěl víc, než jsem měl. Občas fotím blbě a vím to. Nemám rád tykání cizím lidem, rozkopaný boty v předsíni a povídání si o jídle. Rád bych vzal zpátky plno věcí, co jsem řekl a udělal. Chtěl bych projet prázdnou noční Blankou z Tróje na Barrandov Mustangem Bullitt se staženejma okýnkama a neřešit sedmdesátku. A taky bych chtěl konečně udělat něco, na co budu fakt pyšnej. Chtěl bych vědět, jak bejt dobrej táta. A syn.
Sdílet
Ve chvíli, kdy vyšla kniha Po povrchu, jsem věděla, že je to titul, který chci, aby se mi dostal do ruky. Nějak vnitřně jsem cítila, že to bude něco, co mě bude bavit a nezmýlila jsem se. Jeho kniha splnila přesně to, co jsem od ní očekávala. Je totiž drzá, svým způsobem dost kontroverzní, možná trochu chaotická, ale především je jiná – upřímná. Naprosto tak odráží jejího tvůrce.
Celá recenze