Výbor současné tchajwanské prózy V cizí kůži se obrací k tématu identity a naší schopnosti vyrovnávat se s překážkami a traumaty, které život přináší v průběhu dospívání a stárnutí, v době historických zvratů, politických tlaků, technického pokroku, rostoucí mezidruhové citlivosti, při hledání vlastních kulturních kořenů i při emancipaci těla. Autoři i autorky různých generací v neotřelých barvách zachycují rozmanitost životních zkušeností, která v unikátní situaci mnohonárodnostního Tchaj-wanu vzniká. Humor v hořkosti, jemnost v syrovosti, strach, nadhled i odvaha, stejně jako přijetí, vzdor i odsouzení, teskné blouznění i vášnivé probuzení z citové vyprahlosti - to vše tváří v tvář konečnosti člověka, jehož existence však nakonec nemusí být vždy konečná. Výbor moderní tchajwanské prózy V cizí kůži navazuje na předchozí antologii Vzpomínky a sny na obratníku Raka (2021). Přináší tvorbu cenami ověnčených tchajwanských spisovatelů a spisovatelek několika generací. Představuje v Česku dosud nevydané povídky a eseje, jejichž autory jsou: Pai Hsien-Yung (1937), Wang Wen-hsing (1939 až 2023), Ping Lu (1953), Kaori Lai (1969), Chen Xue (1970), Wu Ming-yi (1971), Tumas Hayan (1972), Kan Jao-ming (1972), Egoyan Zheng (1977) a Yan Shu-xia (1982). Výbor sestavil mezinárodní tým editorů ve složení: Lin Pei-jung, Chang Li-hsuan, Olga Lomová, Táňa Dluhošová, Jana Šimonová, Lin Shi-hui a Pavlína Krámská.

Sbírka povídek vydaná v původním jazyce v roce 2022 je sbírkou 52 krátkých příběhů, jejichž hlavním protagonistou je Aliao – alter ego autora Liao Chung-ťiho. Aliao „ryby rád pozoruje, rád ryby chytá a rád je jí“. Ryby procházely celým jeho životem, pozoroval je, lovil je, jedl je, snil o nich a nakonec o nich i začal psát příběhy. V nich se mísí realismus s fantazií, stírá se rozdíl mezi mořem a pevninou a prostupuje jimi jemný humor a ironie.

Publikace je souborným překladem básnického díla indonéského básníka Chairila Anwara doplněným o několik jeho drobných prozaických textů a populárně-naučný doslov překladatele popisující společensko-historický kontext, ve kterém dané dílo vzniklo.Básně Chairila Anwara se dotýkají mnoha rozličných témat: jak kulturně specifických (např. boj Indonésanů proti Holandské koloniální nadvládě, problematičnost muslimské víry, život v moderní Jakartě ve 40. let 20. století), tak témat obecně lidských (vztahy mezi přáteli a milenci, role umění v životě člověka, obavy ze smrti). Autobiografická povaha těchto básní umožňuje čtenáři, aby si z nich poskládal barvitou mozaiku vykreslující život indonéského člověka a umělce v období bouřlivých dějinných zvratů provázejících vznik Indonéské republiky. Díla Chairila Anwara se vyznačují experimentováním s básnickými formami a jazykovými registry, využitím neobvyklých metafor a větné skladby, jakožto i významovou mnohoznačností.

Kniha o přátelství a cestě k vzájemnému respektu. Příběh o tom, jak je důležité mít se rád a umět ocenit druhé. Ačkoli má obrovské tělo, je pro většinu tvorů neviditelný. Díky své šedé a matné srsti totiž vypadá jako obyčejný kámen u cesty. Jednoho dne se setká s nelétavým ptákem Čičim a ze setkání vznikne přátelství. Proč má ale Čiči stále pocit, že Pipimu něco chybí? A myslí si to Pipi také?

Autorská kniha pro náctileté a dospělé od českého výtvarníka Tomáše Řízka s jeho obrázky a texty určenými k přemýšlení. "Malý žlutý deštník je pro mne symbolem "klíčového bodu". Na své cestě se opíráme o tyto "klíčové body", které se nám zjevují, přichází, ovlivňují nás, utváří. Přichází tak, aby nás pak minuly a my mohli zase vyhlížet nový žlutý deštník. Díky těmto malým žlutým deštníkům, mohu pokračovat na své životní cestě ..." "To me, Small Yellow Umbrella is a symbol of "key point". On our life journeys, we rely on these "key points", which come to us at different stages, affect us, and shape us to become who we are now. A key point comes to greet us then leaves, so we can move on with our lives to look for the next small yellow umbrella. Because of these small yellow umbrellas in life, I can carry on my life journey..."

Básnické sbírky Ovoce touhy a Zpěvy osamělosti obsažené v této knize jsou přelomovými díly v dějinách malajské a indonéské literatury. Jejich autoru, sumatránskému princi Amiru Hamzahovi, zajistily pověst posledního velkého literáta završujícího tradici klasického malajského básnictví a zároveň prvního velkého moderního básníka nově vznikající Indonésie. Zatímco v Ovoci touhy rozvíjí Amir Hamzah osobitými způsoby motivy staré malajské milostné poezie, aby tak hovořil o svých nešťastných mladických láskách a touze po rodné Sumatře, ve Zpěvech osamělosti čerpá inspiraci z tvorby islámských mystických básníků. Namísto pozemské ženy se pro něj stává objektem touhy bůh. Avšak mystické splynutí, po kterém Amir Hamzah dychtí, mu neustále uniká mezi prsty: milostný vztah s bohem se ukazuje být stejně složitý, stejně naplněný pochybami, žárlivostí, vzrušením, nadějí, neporozuměním a neuspokojenými žádostmi jako vztahy s lidmi. Toto souborné vydání básní Amira Hamzaha je vůbec prvním knižním překladem jeho poetického díla z malajštiny do cizího jazyka.

Tři příběhy tří domorodých kmenů Rukai, Atayal a Pangcah (Amis) nás vrací zpět na počátek ke kořenům tchajwanské domorodé kultury. Tchaj-wan známý též pod názvem Formosa, neboli Krásný ostrov, leží v Tichém oceánu nedaleko čínské provincie Fu-ťien, mezi Filipínami a Japonskem. Zde jej omývá teplý mořský proud Kurošio, který k jeho břehům přináší bohatý mořský život. Hornatý ostrov ležící na pomezí tropického a subtropického podnebného pásu je nejen domovem řady unikátních endemických druhů, ale i domorodých kmenů melanésko-polynéského původu, jejichž kultura vyrůstá v těsném sepětí s místní přírodou. Příběhy původního obyvatelstva se prochází levharti obláčkoví, černí medvědi ušatí či obávané zmije, jakými jsou ploskolebci nosorozí. Kmeny s nimi uzavírají své pokrevní svazky. Čelenky náčelníků zase zdobí peří bažantů mikádo. Boje, které bojovníci svádí, se vedou proti nelítostným Sluncím nebo obludám, které ohrožují život kmene a teprve s velkým úsilím je lze překonat. Bohatě ilustrovaná kniha dává nahlédnout do ústní tradice melanésko-polynéských kmenů a je určena čtenářům každého věku, od těch nejmenších až po ty nejstarší.

Kniha popisuje šedesátidenní plavbu zaoceánské rybářské lodi z ostrova Tchaj-wan, přes Indický a Atlantický oceán, až k rybářským oblastem u pobřeží Argentiny, jíž se autor zúčastnil jako člen posádky na přelomu let 2001 a 2002. Plavba po moři je pro autora únikem ze svazujících pravidel života v lidské společnosti na pevnině, jistým odchodem do klidu a ústraní, tak jak ho po staletí praktikovali čínští mudrci a poustevníci. Kniha oplývá barvitými a poetickými popisy přírodních scenérií a proměn moře v různých podnebných pásmech a za různých povětrnostních podmínek. Tyto popisy ale stejnou měrou vyjadřují i autorovy niterné pocity a jeho názory na místo člověka ve světě.

Snaha porozumět prostředí, v němž člověk žije, a poznat živé organismy, které s ním okolní svět sdílejí, je hlavním tématem příběhů Liao Chung-ťiho, tchajwanského autora, který v České republice dosud nepublikoval. Povídky, ověnčené na Tchaj-wanu mnoha literárními oceněními, jsou odrazem zvýšeného zájmu o prostředí a jeho genius loci. Liao Chung-ťi se dá zařadit na jedné straně k autorům, kteří zakládají svou tvorbu na pečlivém, dlouhodobém pozorování, na druhé straně k těm, kteří staví na osobní zkušenosti a praxi. Je příkladem šťastné symbiózy obojího.

Nevšední příběhy o lese a dětech. Je krása v detailu, nebo ve velké scenérii? Je intimita v řeči, nebo v tichém kontaktu s ostatními? Můžeme se ztratit v lese? Jak se cítíme, když konečně najdeme v lese cestu? Pojďte s námi pozorovat krásný svět kolem nás.

Když se v pokoji rozezní hodiny, Míša ví, že je čas spát. Sám si už vyčistil zuby a vklouzl pod peřinu. Maminka vešla do pokoje s pohádkovou knížkou a přisedla si blíž. V ruce jí šustí stránky, jak otáčí jednu po druhé. Tichý šustot papíru a klidný maminčin hlas Míšu rychle uspává, snad usne i sama noc, co se v černém kabátu přitiskla k oknu, aby slyšela její vyprávění. Míša, hračky i noc tiše oddychují. Jen kulatá Země se stále kolem své osy otáčí, přes den k Slunci čelem, v noci k Slunci zády. Do rána budou všichni spát. Opravdu všichni? Míša dnes nemá klidné spaní.

Popis není dostupný