Počátky sekulární kultury, ve které dnes žijeme, sahají nepochybně dále než do doby Československé první republiky. Právě v době vlády domu habsbursko-lotrinského nastal přechod od absolutní monarchie ke konstituční, od monolitického katolicismu k agnosticismu a od nevolnictví k občanské společnosti. Je to doba zrodu veřejné sféry a médií, úpadku náboženství a intenzivního rozvoje právní kultury, která měla efektivně chránit práva jednotlivce. Předkládaná kniha se soustředí na otázky, které národní dějepisectví nechávalo bez povšimnutí. Je to generační dílo, ve kterém se mladší autoři a autorky snaží tyto procesy osvětlit a usmířit Čechy s jejich vlastní minulostí.

Kniha nabízí široké možnosti uvažování o barokním umění vázaném tematicky na problematiku očistce. Je založena na rozboru asi 70 objektů (oltářních i samostatných obrazů, soch a kaplí) pocházejících z území Čech, Moravy a Slezska mezi lety 1640-1800. Text se opírá také o dobovou literaturu, která umožňuje podívat se na dané umění z poněkud jiných úhlů pohledu, než jaké jsou typické pro klasické ikonografické studie. Autorům šlo v první řadě o imaginaci, tedy o to, jak barokní lidé vnímali ona umělecká díla v kontextu tehdejší zbožnosti, technik meditace, ale třeba i postojů k obrazům či teorie optiky. Cílem bylo zjistit, co se skrývá "za obrazy" neboli jakou povahu mají "obrazy v mysli" diváků. V souhrnu jde o důsledně mezioborové pojednání doposud prakticky nezpracované problematiky.

Popis není dostupný