"Milý Tomáši, píšeš mi melancholicky, že Tvoje knížka o kýči není "politically correct", že postmodernismus již dávno smazal rozdíl mezi kýčem a uměním, že kýč se stal tak všudypřítomný, že odhalovat ho vypadá jako projev elitismu. Ano, je tomu přesně tak. Mluvit o kýči se stalo neslušné ve chvíli, kdy svět se stal kýčem. Všimni si, že Kafka píše o byrokracii v době, kdy byrokracie je ještě téměř nevinná. Ve chvíli, kdy pohltila zcela naše životy, stala se samozřejmá, a proto neviditelná. Jaromír John napsal román Výbušný zlotvor, kde vypráví o hrůze automobilu; ale v té době jich bylo v Praze velice málo. Chci tím říci toto: fenomén je rozpoznatelný v celé své hrůze jen v době, kdy ještě není rozšířen. Až se rozšíří, stane s čímsi "přirozeným" (co známe od zrození, s čím počítáme, čemu se nedivíme). Jsme dnes obklopeni kýčem jako nikdy předtím: všude, v televizi, v novinách, v soukromém životě, v politice. I válka je už prezentována (jen se podívej, jak se píše o Sarajevu!) jako kýč. A právě proto, i když Tvá knížka nebude pochopena, je jí zapotřebí víc než kdy jindy. Tvůj Milan" (Dopis Milana Kundery Tomáši Kulkovi z Paříže do Jeruzaléma) Kniha studuje jednak specifickou estetickou kategorii kýče, jednak obecnou problematiku hodnocení uměleckého díla.

Na první pohled se může zdát, že nic není hodnocení uměleckých děl vzdálenějšího než logika. Nehodnotíme snad umělecká díla podle toho, jak na nás působí, jaké v nás vyvolávají emoce? Nezůstává v takovém případě veškerá logika stranou? Kniha Tomáše Kulky Umění a jeho hodnoty: logika umělecké kritiky ukazuje, že takováto pojetí jsou značně zjednodušená. Autor zde navazuje na jeden z hlubokých problémů moderní filozofie, jehož rozpoznání nalezneme již v díle Davida Huma či Immanuela Kanta. Na jedné straně říkáme, že každému se líbí něco jiného a nemá smysl diskutovat o tom, kdo má pravdu, na straně druhé jsme schopni se navzájem přesvědčovat, že to či ono umělecké dílo je lepší než jiné. Má tedy toto naše konání přece jen nějakou „logiku“, nebo nemá? Jsou estetické soudy vůbec možné? Jinými slovy, jedná se o soudy, které se řídí nějakými pravidly? Tomáš Kulka přichází s původním řešením těchto tradičních problémů, čímž zároveň na obecnější rovině završuje svá předchozí zkoumání věnovaná vztahu umění a kýče a problematice uměleckého falza. Na pozadí jedné z hlavních současných diskusí v rámci angloamerické estetiky předkládá nejen odpovědi na výše uvedené otázky, nýbrž i přesvědčivá vysvětlení některých kontroverzí týkajících se hodnoty moderního i postmoderního umění či vztahu mezi uměním a vědou.