Výpravná kniha nabízí jedinečný pohled na dějiny přírodních a exaktních věd v českých zemích - prostřednictvím míst, která nesou stopy vědeckého objevování, lidské zvídavosti i kulturní paměti. Kniha vznikla jako výstup projektu Živá mapa a volně navazuje na interaktivní mapu i putovní výstavu; v tištěné podobě však nabízí podstatně rozšířený a literárně živý "experiment" na pomezí kulturní historie, naučné literatury a terénního průvodce. Dvanáct tematických kapitol zve čtenáře na cestu napříč krajinou a staletími: od rozhleden, z nichž se měnila tvář kartografie, přes astronomická a kosmologická tajemství Starého Města pražského či geologické příběhy pozorované "oknem vlaku", až po krkonošskou botaniku, aristokratická sídla nebo proměny lednicko-valtického areálu, kde se setkává svět ptáků a lidí. Nechybí ani zastavení u osobností, jako byli Barrande, Mendel či vizionáři baťovského Zlína. Každé z více než stovky zastavení propojuje konkrétní místo se širšími vědeckými, kulturními i civilizačními souvislostmi. Bohaté ilustrace a mapy spolu s důrazem na různorodé vědecké perspektivy činí z knihy inspirativního společníka pro čtení v křesle i pro vlastní výpravy do terénu. Stezkami přírodovědného poznání je pozvánkou k objevování světa, v němž se česká příroda a krajina ukazují jako fascinující mozaika vědy, kultury a lidské zvědavosti.

Kniha Moudrost starých Čechů s podtitulem Odvěké základy národního odboje, která vyšla roku 1943 v americkém exilu, zaujímá jedinečné místo v tvorbě Romana Jakobsona (1896-1982). Literárněhistorický zájem zde přerůstá v otevřeně manifestovanou ideologii "československého" vlastenectví, jež se účinně zapojuje do národního odboje proti nacismu. Ačkoliv se jedná o nejrozsáhlejší Jakobsonovu bohemistickou práci, nikdy již znovu nevyšla a stala se bílým místem ve znalosti jeho díla, spíše legendou než poznanou skutečností. V době vydání přitom vyvolala značnou pozornost a bouřlivé reakce od nadšeného přitakání až po naprosté odmítnutí. Nové komentované vydání spisu proto doprovázejí hlavní příspěvky exilové polemiky, do které tehdy vstoupily významné osobnosti české politiky, vědy či kultury: Stanislav Budín, J. L. Hromádka, Adolf Hoffmeister, Jiří Voskovec, Eduard Goldstücker a Otakar Odložilík. Polemika o Jakobsonově knize nahrazovala dlouho chybějící domácí diskusi a předznamenávala mnohé z poválečných kontroverzí o nové orientaci československé společnosti. Tvoří tak dosud málo známou součást diskusí o tzv. české otázce a smyslu českých dějin z perspektivy angažovaného myšlení československého válečného exilu. Rozsáhlá výkladová studie editorů Tomáše Hermanna a Miloše Zelenky nově osvětluje místo Romana Jakobsona v české kultuře a vědě na pozadí jeho válečného spisu. Jejich interpretace nastiňuje různé perspektivy, v nichž je možno nahlížet Jakobsonovo vědecké i veřejné působení, obecně se ale týká zásadního tématu intelektuálních dějin 20. století - úlohy vědy, pokud badatel zaujímá postoj k politickým a ideologickým otázkám a svými znalostmi se chce aktivně podílet na jejich řešení.