Thomas Bernhard (1931)

Thomas Bernhard
CZ | EN

Zatím žádný popis

Seznam knih

Autor nemá žádné série


Dramaty . Tom 2

Popis není dostupný


Wycinka

Wycinka (2021)

Popis není dostupný


Mróz

Mróz (2020)

Popis není dostupný


Dramaty

Dramaty (2020)

Popis není dostupný


Bratanek Wittgensteina. Przyjaźń

Popis není dostupný


Autobiografie

Autobiografie (2019)

Popis není dostupný


Przegrany

Przegrany (2019)

Popis není dostupný


Staří mistři

V románu Staří mistři (1985) přivádí slavný rakouský spisovatel Thomas Bernhard (1931-1989) takřka k dokonalosti svou literární metodu zobrazení světa. Základní téma celého svého díla - je to komedie? je to tragédie? - rozehrává se sarkasmem a sžíravou kritikou všeho a všech. Na jedné straně umění nadsázky, komika a humor, na straně druhé vášnivé zaujetí proti státu - zejména rakouskému -, společnosti a kultuře. A tak jedni v něm vidí neúprosného morálního kritika, druzí mistra literární komiky a humoru. Ať tak či tak, oba tyto póly Bernhard přetavuje ve výsostnou literaturu, jejíž četba je mimořádným zážitkem.


Dawni Mistrzowie

Popis není dostupný


Tak. Wyjadacze

Popis není dostupný


Vyhlazení

Vyhlazení (2014)

Román Vyhlazení (Auslöschung, 1986) představuje poslední a vrcholný autorův příspěvek světové literatuře. Rozvíjí zde a k dokonalosti přivádí všechny motivy a prostředky, které prostupují jeho tvorbu odpočátku: kritika všeho a všech - zejména rakouského státu a společnosti - jako umění literární nadsázky, všudypřítomná tragikomika, sarkasmus, sebeironie a bytostně hudební rytmus vyprávění.


Pravdě na stopě

Svazek Bernhardových řečí, rozhovorů a fejetonů ukazuje „veřejného Thomase Bernharda“, tj. shromažďuje podle chronologického řazení jeho žurnalistické práce a veřejná vyjádření. K obrazu Bernharda-spisovatele patří i to, jakým způsobem svůj veřejný obraz spoluutvářel, jak provokoval veřejnou odezvu na své dílo a do svého díla tuto veřejnou odezvu vepisoval. I zde se lze setkat s charakteristickým bernhardovským rukopisem – i zde je patrný nestabilní střed mezi humorem a vážností, komedií a tragédií.Většina shromážděného materiálu byla až dosud rozptýlena po časopisech, zejména pokud jde o Bernhardovy literární počátky a jeho články v regionálním tisku. Zajímavá je různá míra otevřenosti: jestliže se z jeho řečí, románů či povídek zdá, že autor je rozhořčený a nemilosrdný kritik svého okolí, pak z některých jeho interview je patrné, že rubem razance je smích, který u něho předmět kritiky vyvolává. Poučné jsou i rané texty, protože Bernhard v nich prozrazuje své literární vzory (Rimbaud, jemuž v mládí věnoval samostatnou přednášku, či Hamsun). Pozdější „veřejné“ texty jsou pak často k nerozeznání od literatury, zejména ty, v nichž inscenuje „aféry“ jako veřejné divadelní představení, jehož scénou není Burgtheater, ale noviny a čtenářské dopisy. Ten, kdo zná Bernhardovu tvorbu, ví, že toto je způsob, jímž autor traktuje hluboké existenciální problémy. Publikovaný svazek „veřejného Bernharda“ velice plasticky dokumentuje, jak se k této rovině Bernhard postupně propracovává. Publikace vychází ze svazku, který pod názvem Der Wahrheit auf der Spur připravili editoři nakladatelství Suhrkamp. Česká edice představuje výbor z tohoto svazku, a to s ohledem na relevantnost vůči českému kulturnímu prostředí. Tento výbor doplňujeme ještě jedním rozhovorem Petera Hamma s Thomasem Bernhardem.


Zaburzenie

Zaburzenie (2013)

Popis není dostupný


Hry IV.

Hry IV. (2011)

Svazek Hry IV je poslední z řady Bernhardových textů vydaných Divadelním ústavem v Praze. Obsahuje hru Velikáni (překlad Václav Cejpek), která završuje první Bernhardovu dramatickou etapu, a celovečerní hry a dramolety ze středního a závěrečného autorova tvůrčího období: Immanuel Kant (překlad Josef Balvín), Nad vrcholky strání a výš (překlad Zuzana Augustová), Nebožtík, Májová, Zápas, Zproštění viny, Zmrzlina, Německý oběd, Všechno nebo nic (překlad Jitka Jílková), Claus Peymann opouští Bochum a jde jako ředitel Burgtheatru do Vídně, Claus Peymann a Hermann Beil na Huspeninové louce (překlad Barbora Schnelle) a Claus Peymann si kupuje kalhoty a jde se mnou na oběd (překlad Zuzana Augustová). Svazek zakončuje doslov Alfreda Pfabigana Thomas Bernhard. Rakouský světový experiment.


Události a jiné prózy

Svazek představuje soubor raných próz Thomase Bernharda, které vznikaly na sklonku padesátých let, z nichž některé publikoval pouze časopisecky či v literárních přílohách německých novin. První část tohoto souboru, Události, připravoval autor ke knižnímu vydání, ale byl jedním známým německým nakladatelem odmítnut, údajně pro zjevné stopy improvizace, příliš odvážnou metaforiku a podivný obraz světa, a vyšel až roku 1969 v Literárním kolokviu v Berlíně; celek těchto krátkých próz pak vydalo nakladatelství Suhrkamp ve 14. svazku kritického vydání autorova Díla roku 2003.


Wymazywanie

Wymazywanie (2010)

Popis není dostupný


Hry III.

Hry III. (2010)

Další svazek her Thomase Bernharda.


Velký, nepochopitelný hlad - Krátké prózy a povídky

Soubor Bernhardových nejranějších prozaických textů – většinou novinových příspěvků z let 1950 až 1956 – je poprvé takto souhrnně představen českému čtenáři. V těchto prózách je zřetelný vliv Bernhardova dědečka, spisovatele Johannese Freumbichlera (1881–1949), neboť jsou ještě plné vztahu k idylickému venkovu. Literární identifikace se světem venkova, představující v padesátých letech už poněkud anachronický mýtus v opozici k městu, nám pomáhá pochopit zaujetí, s nímž autor v pozdějším díle ničí venkovskou idylu. K těmto raným prózám je přiřazen fragment Ital (1964), který Bernhard později ještě rozvinul v románě Vyhlazení (1986). Závěrečnou povídku, napsanou původně pod názvem Listonoš (vyšla 1963), autor později pozměnil a vydal pod názvem Kulterer (1969).


Moje ceny

Moje ceny (2009)

V Bernhardově literární pozůstalosti uložené v jeho archivu v rakouském Gmundenu byl přednedávnem objeven autorův rukopis s titulem Moje ceny. Jak z archivních materiálů vyplývá, strojopis vznikl v roce 1980. Svébytný beletristický text obsahuje autorovy komentáře k udělení celkem devíti významných literárních ocenění, jichž se autorovi dostalo, a zároveň tři proslovy, které při těchto příležitostech vznikly. Kniha se vyznačuje typicky bernhardovskou sebeironií a komikou, jakož i sarkasmem vůči bezduchým oficialitám a společenským rituálům.


Mýcení

Mýcení (2009)

Román Mýcení z roku 1984 je autobiografickým příběhem a zároveň autorovým stanoviskem k otázkám umělecké tvorby. Rámec vyprávění je jednoduchý. Vypravěč se účastní „umělecké večeře“ na počest předního herce Dvorního divadla. Z ušáku v ústraní pozoruje dění a zároveň se před jeho vnitřním zrakem odvíjí příběh mrtvé přítelkyně. Bernhard si bere na mušku pokrytectví a služebnost „umělecké společnosti“, její míjení se s uměleckou pravdou. Nemilosrdná kritika je i zde bytostně spjata s komikou, s uměním nadsázky a často i s vědomou provokací; někteří protagonisté „umělecké večeře“ se v knize poznali a zažalovali Bernharda za nactiutrhání.


Ztroskotanec

Ztroskotanec (2009)

Na klavírním kurzu v salcburském Mozarteu se setkávají tři klavíristé: Wertheimer, budoucí klavírní génius Glenn Gould a fiktivní vypravěč. Drtivé setkání s Glennem Toulcem a jeho nepřekonatelnou interpretací Bachových Goldbergovských variací představuje ústřední motiv příběhu o posedlosti uměním, touze po dokonalosti a tragických ztroskotáních. Román Ztroskotanec, který vyšel v roce 1983, snad nejzřetelněji vyslovuje Bernhardovy postoje k problematice umění, ale současně nabízí další témata pozdní tvorby tohoto nejvýznamnějšího rakouského spisovatele druhé poloviny 20. století: spílání Rakousku, všudypřítomná tragikomičnost a sebeironie.


Na výšinách

Bernhardova novela Na výšinách vyšla knižně poprvé v roce 1989, avšak autor ji začal psát už v roce 1957, a patří tedy k jeho nejranějším prózám, resp. textům na pomezí poezie a prózy. Jde o rozsáhlý fragmentární útvar, který měl být pravděpodobně součástí většího románového celku. Navzdory tomu je tato novela uzavřeným a samostatným textem, který obsahuje pro autora charakteristická témata, jako např. potřeba tvořit a zároveň nemožnost tvořit, všudypřítomná tragikomičnost, stejně jako stylistické prvky a vyprávěcí techniky, jimiž se vyznačuje Bernhardovo vrcholné tvůrčí období. Novela má zároveň výrazné autobiografické rysy. Osmadvacetiletý autor tu ve zkratce vyslovuje vše, co se ho bytostně dotýkalo a čím trpěl jako opuštěný mladý muž po těžkém plicním onemocnění, z něhož vyvázl takřka jen zázrakem.


Komplet: Korektura – Ztroskotanec – Mýcení

Kniha "Komplet: Korektura – Ztroskotanec – Mýcení" spadá do žánru Romány. Autorem je Bernhard Thomas. Kniha je vázaná. Jedná se o počin nakladatelství "Prostor" z roku 2009. Přejeme příjemné čtení.


Korektura

Korektura (2008)

Román Korektura z roku 1975 patří k vrcholným dílům Thomase Bernharda. „Ve skutečnosti jsem nakonec zděšen z toho, co jsem dosud napsal, protože vím, že vlastně vše je úplně jinak, takže když se dostaví ta pravá chvíle, musím vše neustále korigovat, a tak vše jen opravuji, až pak opravuji, už i co jsem jednou opravil,“ říká hrdina románu architekt Roithamer. V knize se zrcadlí lidská velikost i ubohost, proměňující se vztah ke krajině i vlasti, rodině i institucím. Hluboká tragika lidského úsilí po dokonalosti, tragika touhy po životní a umělecké pravdě se jako v jiných autorových dílech pojí s komičnem a ironickým nadhledem.


Moušlování a jiné prózy

Tři autorovy kratší prózy ze šedesátých let spojuje téma trýznivého prožitku lidského údělu. V novele Ungenach (1968) zpracovává motiv dědictví, který o téměř dvacet let později rozvinul ve svém vrcholném románu Vyhlazení. Ve světě zachváceném rozpadem se mladý hrdina v konfrontaci s minulostí pokouší vypořádat se s rozvolňováním hodnot. V rané próze Amras (1964) se dva bratři na krátkou dobu po sebevraždě rodičů ocitají na hranici života a smrti. Bernhard zde kombinuje vyprávění s prvky deníku, útržky korespondence a aforismy; vše má jen podobu fragmentu, protože svět se pro oba bratry rozpadl. Závěrečné Moušlování (1969) je tragikomickou zprávou o zraněném životě a o jednotvárnosti lidské existence. Čtyři muži se po léta scházejí v hospodě u karet. Ale jednoho večera je zvyk porušen, protože jeden z hráčů se už nedokáže ke hře dostavit. Na jediné situaci Bernhard ukazuje, jak se konvence a všední očekávání pod tíhou a tlakem nevypočitatelné skutečnosti rozpadají, jak se z norem, z nichž se skládá život, náhle bez pravidel rodí katastrofa. Česky kniha vychází ve druhém vydání.


Obrys jednoho života

Bestseller nejčtenějšího rakouského spisovatele 20. i 21. století. Soubor pěti autobiografických novel (Dech, Chlad, Sklep, Dítě, Příčina), ve kterých se nejčtenější rakouský autor minulého i tohoto století vyrovnává formou "negativního" životopisu s traumaty, a současně zachycuje atmosféru poválečného Rakouska, je strhující tragikomickou výpovědí o světě. Bernhard hledá příčiny svého neštěstí, své plicní choroby, neutěšených rodinných poměrů i lidské nenávisti. Rozhodně si ale nebere servítky a bezohledně spílá všem, kteří jsou ochotni mu naslouchat.


Je to komedie? Je to tragédie?

Soubor povídek Thomase Bernharda (1931 až 1989) nastoluje všechna ústřední témata a postupy autorovy tvorby: problém viny a trestu, institucionální moci a osudu jedince, tradice moderního myšlení i jeho sebedestrukce. A jakkoli svět Bernhardova Rakouska připomíná čtenáři takřka nezaměnitelně současný český kontext, jakkoli se autorova nenávist a láska k osudovému místu střední Evropy zdá tak důvěrně blízká našim banálním a tragikomickým příběhům, jakkoli slova o tuposti státní moci často doslovně mapují i český prostor, právě v povídkách se snad jěště průzračněji odhaluje smysl zláštní litaničnosti Bernhardova vyprávění, v němž rytmus řeči zpochybňuje každou ustálenou myšlenku a každou tezi mění ve svůj protiklad. Bernhardův povídkový soubor navazuje na nejlepší evropskou tradici tohoto literárního žánru: jen málokterý současný vypravěč ovšem dokáže stylistickou vypjatostí a pohybem své promluvy vyjádřit nepřímo napětí existence postav, které zobrazuje. Bernhardovy povídky jsou neodmyslitelnou součástí jeho velkých románů, stejně jako je dnes už jeho dílo neodmyslitenou součástí velké prózy dvacátého století.


Mráz

Mráz (2007)

V prvním Bernhardově románu z roku 1963 vypráví student medicíny o šestadvacetidenním pozorování bývalého malíře Straucha, jehož stav dává jeho bratru chirurgovi, který studenta tajně na pozorování vyslal, příčinu ke starostem.


Konzumenti levných jídel

Soukromý učenec Koller přišel před šestnácti lety v důsledku psího pokousání ve vídeňském Turkeschanzparku o levou nohu a od té doby pracuje na studii o fyziognomice. Krátce po amputaci se seznámil s takzvanými konzumenty levných jídel, kteří si ve Vídeňské veřejné jídelně vždy objednávají to nejlevnější jídlo. Když se Koller jednoho dne nevydá na procházce do Wertheimsteinova parku - tak jako vždy - "ke starému jasanu, nýbrž ke starému dubu", zažije "osvícení", z něhož vytěží čtyři kapitoly pro svou studii. Tyto čtyři kapitoly pak představuje vypravěči textu, jakémusi známému z mládí, jenže před líčením páté kapitoly Koller náhle umírá, když se nešťastnou náhodou zřítí ze schodů. Novela představuje typického pozdního Berharda: ironicky vypráví o nemožnosti dosáhnout vytčeného cíle, a to především v oblasti ducha. Ztroskotání jako univerzální metafora, jíž Bernhard uchopuje poměr člověka a světa, je i zde zasazena do tragikomických konstelací.


Vápenka

Vápenka (2005)

Ve svém třetím delším prozaickém díle z roku 1970 představuje Bernhard postavu Konráda a jeho manželku upoutanou na kolečkové křeslo. Konrád před lety zakoupil opuštěnou vápenku kdesi v Rakousku a uchýlil se do ní proto, aby získal klid nezbytný pro sepsání studie o sluchu, "nejfilozofičtějším ze všech orgánů", o niž se již více než dvacet let neúspěšně pokouší. Společně se svou ženou se ve vápence zabarikáduje, izoluje se od okolního světa a připravuje se na sepsání epochální práce; ale čím víc se na ni koncentruje, chce ji konečně dostat z hlavy na papír, tím více se od ní vzdaluje. V psaní ustavičně troskotá, a tak se jako poslední akt, jenž může (nejen jeho) životu dát smysl, jeví smrt: o Vánocích, v den narození Spasitele, Konrád svou ženu zastřelí. O dva dny později nalezne policie promrzlého muže ve vyschlé žumpě; Konrád se nechává bez odporu odvést. Román Vápenka je "hledáním příčin" této smrti, příčin ztroskotání psaní, ale obsahuje také témata deprimujícího dětství, nesnesitelné každodennosti nebo děsivé idyly, kterou představuje vápenka i její obyvatelé. Konrád a jeho žena jsou pro Bernharda typickými protiklady: on dává přednost Kropotkinovi, tedy politice, ekonomii a činu, ona Novalisovi, tedy poetické existenci a kontemplaci; Konrádovo postižení duševní je protipólem tělesného postižení jeho manželky. O Konrádově světě se přitom dozvídáme z vyprávění zástupce životní pojišťovny, který skládá Konrádovy výroky z hospodských tlachů, několika osobních setkání a hlavně ze svědectví dvou správců, kteří měli ke Konrádovi nejblíže a z jejichž vyprávění je možné - alespoň částečně - rekonstruovat, co se vlastně ve vápence stalo.


Chůze

Chůze (2005)

Chůze je v této novele o dvou mužích, vydávajících se každé pondělí a středu na procházku a vzpomínajících na přítele, který se pomátl, symbolickým vyjádřením pohybu života, který trvá, jen pokud neustává – a končí, jakmile dospěje k cíli. Nevysvětlitelná událost v Rustenschacherově obchodě s obleky dokládá, že duchovní člověk má ideální kalhoty v hlavě ještě dřív, než přikročí k jejich koupi. Takže ať vkročí kamkoli, vytuší, že všude narazí na více či méně podřadné zboží. Jenomže Thomas Bernhard nezůstane jen u tohoto banálního zjištění: pokročí ještě dál. Jeho hrdina zklamání neustále očekává, a přesto přijde okamžik, kdy je toho všeho najednou přespříliš. A v té chvíli se zastaví. To je však současně pád do pomatenosti: život je neustálý pohyb od jedné krajnosti ke druhé, ale nemá žádný střed, a proto každý, kdo se uprostřed pohybu zastaví, najednou není nikde. Nesmíme přemýšlet o důvodech chůze, jak a proč jdeme, protože jinak nám hrozí, že se zastavíme. Velcí romanopisci včerejšího světa nazvali Rakousko výzkumnou laboratoří zkázy světa. Ale to bylo ještě v čase převratných světových událostí, kdy osudy jednotlivců zastíraly hroutící se státy a zanikající mocnářství. Thomas Bernhard už žije v jiných dějinách a tomu pak odpovídají i jeho romány. Jeho Rakousko je už jen patologickým ústavem zkoumajícím nejrůznější projevy a důsledky choroby zvané život.


Rozrušení

Rozrušení (2004)

Ve svém prvním velkém románu, jenž vyšel v roce 1967, odhaluje Thomas Bernhard se svou typickou bezohledností, ironií, ale především prozaickou suverénností úzkostné stránky lidského života, který se často až zákonitě vyjevuje jen jako nevýslovné utrpení. Lékař se synem se v něm vydávají do temných údolních vesnic ve Štýrsku, kam nikdy neproniká slunce. Pacienti, odlišní svým postavením a povahou svého utrpení, představují pro mladého studenta obraz lidského života jako jediné vleklé nemoci. Zatímco v první části příběhu sledujeme popis rozrušené lidské psychiky, ve druhé části děj pokračuje zpovědí knížete Sauraua, kterého lékař navštíví na zámku uprostřed hlubokých lesů: Saurau ve svém dlouhém, vyčerpávajícím monologu, který je jakousi reflexí rozkládajícího se současného světa, vyjadřuje touhu po skoncování s existencí, kterou ve svém schizofrenním mozku vnímá jako anachronismus. Rozrušení se odehrává v krátkém období těsně před „katastrofou“ a je jedním z nejpřesvědčivějších Bernhardových románů, předurčujících jeho pozdější prozaickou tvorbu.


Ano

Ano (2004)

Novela nejvýznamnějšího rakouského spisovatele druhé poloviny 20. století Thomase Bernharda (1931–1989) Ano vyšla roku 1978, tedy ve stejném roce jako jeho prózy Dech, Imitátor hlasů nebo divadelní hra Immanuel Kant. Přesto se tolik liší nejen od těchto textů, ale i od ostatních Bernhardových knih. Ano je příběhem o přátelství a cestě z izolace. Je vyprávěním o smíření a hlubinách mezilidských vztahů. Je také přitakáním smrti i životu zároveň. Ano představuje Thomase Bernharda, jak jsme ho zatím neznali: jako autora hledajícího a nacházejícího svého životního zachránce. A navíc inspirovaného ženským světem. Ano je knihou nejmírnější, možná dokonce nejněžnější, a v jistém smyslu i knihou s nejsilnějšími autobiografickými rysy. Touto novelou začíná autorův příklon k fiktivně (auto)biografickému způsobu psaní, kdy se stírá rozdíl mezi vybájeným a reálným světem a na jehož konci stojí Bernhardovo nejproslulejší dílo – Vyhlazení.


Imitátor hlasů

Obvyklé i neobvyklé příběhy, v nichž je téměř vždy přítomen prvek hrůzy, anekdoticky vyostřené či groteskní scény zdánlivě bez pointy, plné dvojznačnosti a iritace, které popisují vlastní Bernhardovy zážitky či události ze soudní síně. Setkáme se v nich s rozličnými postavami od filozofů a spisovatelů, krotitelů lvů přes ředitele a starosty až k prezidentům; občas v nich zableskne známé jméno – např. Knut Hamsun, Ingeborg Bachmannová či bývalý italský král Umberto. Jedno mají tyto příběhy společné: objevily se kdysi v lokálních zprávách některých regionálních novin.


Soumrak duší

Výbor z básnické tvorby Thomase Bernharda, která vznikala v raném období jeho literární činnosti, převážně do počátku šedesátých let. Kniha zahrnuje dvě z jeho básnických sbírek (In hora mortis a Unter dem Eisen des Mondes) i soubor nezařazených básní publikovaných v časopisech a antologiích.


Beton

Beton (2001)

Kniha "Beton" spadá do žánru Romány. Autorem je Bernhard Thomas. Obsahuje 192 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Prostor" z roku 2001. Přejeme příjemné čtení.


Tři novely

Tři novely (2000)

Kniha "Tři novely" spadá do žánru Romány. Autorem je Bernhard Thomas. Obsahuje 252 stran. Jedná se o počin nakladatelství "Prostor" z roku 2000. Přejeme příjemné čtení.


Wittgensteinův synovec

Wittgensteinův synovec patří k pozdním autobiografickým pracím rakouského autora. Dotýká se v něm osudu svého přítele Paula, synovce slavného filozofa, jenž nikdy žádnou filozofii nepublikoval, ale pro Bernharda byl filozofem života, jehož dílem byl jen a jen vlastní bohatý život. Paul, potomek jedné z nejbohatších rakouských rodin, který svůj majetek doslova rozdal neznámým a chudým lidem, je náhle pro Bernhrada jediným a nejbližším člověkem, který je schopen s ním sdílet vroucnost lidských soudů i Wittgensteinův synovec patří k pozdním autobiografickým pracím rakou


Rúbanie lesa

Rúbanie lesa (1990)

Popis není dostupný


Pivnica

Dielo jedného z najvýraznejších autorov rakúskej literárnej scény nie je ani nášmu čitateľovi neznáme. Jeho tvorba je čo do žánrov naozaj pestrá – básnické zbierky, romány, divadelné a rozhlasové hry. Scenéria diela je umiestnená do čias konca 2. svetovej vojny. Prostredníctvom hlavného hrdinu – mladého učňa spoznávame psychológiu Rakúšanov. Pivnica tak predstavuje paralelu nazerania na svet na princípe mikrokozmos – interakcia – makrokozmos. V  diele sledujeme pre Bernharda typický štýl, ktorým autor spĺňa vysoké nároky. Ani táto práca náročného čitateľa po štýlovej stránke určite nesklame.

❤️ Fanoušci

Zatím žádní fanoušci.

🔗 Sdílet na

🏷️ Tagy