Rebeka, teď už Maya, musí začít znova. A to se vším všudy. S novou identitou přichází i nový život na novém místě, s novými lidmi a na okamžik se zdá, že ji už s otcem nebude nikdy nic spojovat. Krutá realita na sebe ovšem nenechává dlouho čekat a připomíná Maye všechny hrůzy, kterými si prošla, v podobě živých nočních můr. Probudit ji z nich se daří pouze psychiatrovi – ten si rychle všímá, že vše není úplně tak, jak mu jeho klientka tvrdí. Právě díky němu Maya zjišťuje, jak se věci opravdu mají: lidé se v dětství bojí příšer pod postelí a přesto si je do nich v dospělosti dobrovolně zvou. Bude ona výjimkou?

Každý má nějaké tajemství; male´, velké, absurdní, tíživé… K malým tajnostem devatenáctileté Rosemary Walkerove´ patři´ její poměrně netradiční rituál: každou půlnoc pije kávu. Už několik let je jejím společníkem, na kterého nedá dopustit - zatímco ve dne povzbuzuje, v noci uspává. Je tu ovšem jedno další tajemství - velké, tíživé, pro některé absurdní – a tím je její boj s bulimii´. Ta se ukazuje jako velice silný protivník, snad nepřemožitelný, hlavně když je na blízku zrcadlo. A přestože jsou ji´ přátelé a rodina oporou, tento boj prohrává. Zda´ se, že jediný, kdo ji´ může pomoci se zachránit, je její nevrly´ učitel.

Riva má života plné zuby. Už dlouho cítí, že sem prostě nepatří a tento pocit každým dnem jen sílí. Důvod snažit se není. Možná kdyby se narodila v jiné době, zemi, dimenzi… možná by to bylo jiné. Možná i lepší. Ovšem ve chvíli, kdy sama se sebou svádí finální boj, zda zůstat, nebo už konečně zmizet, naráží na cizince, který nepatří do jejího života a vlastně ani vesmíru, ale právě pro něj Riva znamená základ všeho. Může se osud přeci jen plést, nebo je vše předem dáno bez možnosti změn?