Francouzská národní knihovna ve svých útrobách od roku 1830 skrývá oddělení zvané Peklo (l’Enfer). Na toto místo byla před nepovolanými zraky uschovávána díla „protivící se dobrým mravům“, tedy knihy obscénní, necudné, lascivní – krátce řečeno erotické nebo pornografické. Doba vzniku Pekla není náhodná: zvláště ke konci 18. století se totiž v tehdejší Francii „veškerá literární činnost pohybovala jen ve znamení pornografie“ (K. J. Obrátil). Byl to nejen Honoré Gabriel Victor Riquetti, hrabě de Mirabeau, ale i Donatien Alphonse François, markýz de Sade, nebo Nicolas Anne Edme Rétif de la Bretonne; svými slavnými předchůdci byli inspirováni tvůrci 19. a 20. století: Apollinaire, Gautier, Goncourt, Louÿs, Maupassant, Musset nebo Perret – to jsou pouze některá jména náležející k francouzské erotické literatuře. Konkrétní texty „pohoršlivého“ obsahu jim však mnohdy přiřkla pouze tradice, protože byly vydány anonymně nebo pod pseudonymy či fiktivními jmény.
