Kniha prezentuje rozhovory s 21 českými lingvisty a přináší čtenářům různorodé pohledy na jazykovou problematiku a lingvistický výzkum. Texty vycházejí z rozhovorů pořízených v letech 2020-2023 pro podcast Čejovna katedry českého jazyka Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Tyto rozhovory byly přepsány a ve spolupráci s jednotlivými osobnostmi doplněny a aktualizovány. Publikace prezentuje především lingvisty "střední generace" - ty, kteří v návaznosti na tradici přinášejí české lingvistice nové podněty a vtiskují jí aktuální podobu. Výběr jednotlivých osobností současně pokrývá různé oblasti lingvistiky i lingvistická pracoviště a ukazuje jejich provázanost. Probíraná témata se prolínají a navracejí, přičemž jsou vždy nahlížena a hodnocena prizmatem jednotlivců. V centru pozornosti tak stojí názorový svět a profesní příběh konkrétních osobností, zahrnující nejen odborná témata, jimiž se zabývají, ale také motivaci k výběru lingvistické profese. Ve svých odpovědích otevírají rovněž aktuální společenská témata, jako je jazyk politiky, problematika genderu, umělá inteligence či jazyk propagandy, a ukazují, že lingvistika může svým dílem přispívat k jejich řešení.

Nechte se vést od Frývaldova k Jeseníku, navštivte rejvízskou Noskárnu, jesenický Pentagon či lipovskou Macurovu zatáčku... Kniha se zabývá zeměpisnými jmény (místními, pomístními, uličními názvy) v pohraničí a jejich vývojem od nejstarších dob až do současnosti, a to na materiálu z okresu Jeseník (Slezsko, Olomoucký kraj). Pro tuto oblast - stejně jako pro jiné okresy v někdejších Sudetech - platí, že velká část názvů byla německého původu. Tato skutečnost představovala po roce 1945, v době volající po celkové degermanizaci republiky, palčivou a zásadní otázku s celospolečenským významem. Názvy tehdy byly v různé míře odněmčovány a počešťovány. Právě na tento přejmenovávací proces - jak z hlediska formálního, tak motivačního, pohledem odborné, ale i laické veřejnosti - se text soustředí především. Rovněž podává přehled aktuálních trendů v současných pojmenovacích procesech a názvotvorbě. Autorka se snaží odpovědět na otázky, zda místní obyvatelé nově a v podstatě uměle vytvořené názvy přijali, či nikoliv, jakými způsoby vytvářeli pojmenování vlastní (tzv. živá) nebo zda se mohla mezi obyvateli uchovat některá původní a po válce úředně odstraněná německá jména. Zeměpisné názvy jsou představovány nejen jako jazykové jednotky, ale také jako historická svědectví, předmět diskuzí, doklad regionální identity, součást paměti krajiny či nástroj marketingu.