Teodora Dimova (1960)

Teodora Dimova
CZ | EN

Zatím žádný popis

Seznam knih

Autor nemá žádné série


Matky

Matky (2015)

Román Matky uznávané a proslavené bulharské spisovatelky a dramatičky Teodory Dimové, který byl vydán v červnu roku 2005 a získal řadu domácích i zahraničních ocenění, např. ve Vídni hlavní cenu pro nejlepší východoevropský román, je inspirován skutečnou událostí, kdy v druhém největším bulharském městě Plovdivu skupina žáků sedmé třídy základní školy ubila svou oblíbenou třídní učitelku. Autorka se v tomto románu snaží odhalit a vylíčit, jaké bolesti a neštěstí musely bujet v jejich duších, že je dohnaly k takovému nedětskému zvěrstvu. Román je po kompoziční stránce složen ze sedmi relativně samostatných částí, jakýchsi minipovídek, z nichž každá popisuje životní příběh a rodinné zázemí jedné ze školaček, zejména jejich nevyrovnaný vztah k nevyrovnaným matkám. Každý příběh je vlastně jakýmsi rodinným dramatem se svými viníky i oběťmi, kterými jsou vlastně všichni. Tak se nám před očima postupně vynořuje obraz nešťastných, hluboce do sebe ponořených dětí, které vyrůstají v bídě, v prostředí, ve kterém chybí láska, porozumění, základní lidská slušnost a místo nich panuje apatie, nenávist, alkoholismus a bezcitnost. Každá z těchto malých tragedií dává čtenáři nahlédnout do obludného světa, v němž tyto děti vyrůstají, a tím mu pomáhá pochopit motivaci a sílu, která je nakonec příčinou toho, že brutálně ubijí svou třídní učitelku v podstatě jen proto, že je lepší než oni, že je dobrá a oni ne, že je ke všem hodná a oni ne, že ji lidé mají rádi a je ne, že nelže, nekrade a nepodvádí a oni ano. Jejich nešťastné, zvrácené, černé duše nesnesou vedle sebe tolik dobra, světla a čistoty.Teodora Dimova se tímto románem dotýká velmi aktuálního problému dnešních dní, a sice rozpadu tradiční rodiny a s ním spojeného rozpadu tradičních hodnot, které drží společnost pohromadě. Neboť to vždy byli především rodiče, kdo vštěpoval dětem základní pravidla slušného chování, morálky a vychování, ale také jim dával zázemí, ve kterém mohly svobodně růst, do kterého se rády vracely, kt


Adriana

Adriana (2013)

Román Adriana je pozoruhodný již svou formální stránkou. Titulní hrdinka je od počátku přítomna jen nepřímo - v posmrtných vzpomínkách a samotný vypravěč, mladý spisovatel Teodor, ji nikdy nespařil, takže Adrianin příběh je převypravován hned ve zdvojené perspektivě: poprvé Adrianou mladé společnici Juře, Teodorově sestřenici, podruhé vlastnímu vypravěči, který Juřin skaz (dojem překotnosti mluvy, iluze nezkrotného slovního vodopádu jsou dokonalé) zprostředkovává čtenáři tzv. komentativem, slovesným způsobem nepřímé či nesvědecké výpovědi. To s sebou nese zvláštní rytmus vyprávění, v němž jsou dobře patrné Juřina nervozita a únava i stále notnější opilost jejího naslouchajícího bratrance: věty jsou nebývale dlouhé, zdánlivě nekonečné a nepřehledné, čímž mohou českému čtenáři konotovat s hrabalovskými tirádami, třebaže Dimova je na hony vzdálena uměleckému naturelu Bohumila Hrabala. Nutno podotknout, že David Bernstein se všechna tato naratologická specifika bulharského originálu snažil adekvátně vyjádřit i v českém překladu (z doslovu Marcela Černého). Spisovatelka, dramatička, překladatelka a novinářka Teodora Dimova (1960) patří k nejznámějším, nejúspěšnějším, ale také čtenáři i kritikou nejuznávanějším současným bulharským autorům a brzy si vydobyla místo respektované spisovatelky nejen na domácím poli, ale i v zahraničí. Její romány i dramata jsou vydávány nejen v německy, anglicky a francouzsky mluvících zemích, ale také např. v Chorvatsku, Maďarsku, Makedonii či Polsku. Za román Majkite (Matky) získala ve Vídni prestižní Velkou cenu východoevropské literatury.

❤️ Fanoušci

Zatím žádní fanoušci.

🔗 Sdílet na

🏷️ Tagy